Vánoční dárek - IV.díl


Úplně jsem ztratil pojem o čase. Pohyboval jsem se ve zvláštním stavu bytí. Nemusel jsem se nijak snažit stát, protože mé tělo držel ve vzpřímené poloze plastový obal ve tvaru figuríny, ve kterém jsem byl uvězněn. Jako fascinován jsem hleděl na obal svého těla ve tvaru plastové figuríny, oblečené do nádherných svatebních šatů se závojem, kterou jsem mohl pozorovat v zrcadle na protější stěně. Přes skleněné zorničky, které měla zasazené v očích, jsem mohl přes spuštěný závoj pozorovat ženy, nebo mladé páry, kteří se občas zastavili u výlohy, a obdivně hleděli na tu figurínu modelky, na jejímž plastovém těle byly šaty vystaveny. Protože jsem byl umístěn na podstavci ve výloze, měl jsem plochu obchodu, kterou jsem mohl z části pozorovat, jako na dlani.

Právě v té části obchodu teď prodavačka umístila přenosný paraván a věšák na oděvy. Prodavačka k paravánu přivádí mladou ženu a ukazuje jí na věšák, na který si mladá žena začala odkládat jednotlivé kusy svého oblečení. Než jí prodavačka přinesla na zkoušku svatební šaty, stála již za paravánem úplně nahá. Postupně jí prodavačka podává krásné bílé krajkové kalhotky, stahuje jí pas nádherným korzetem, který jí vyzývavě zdůrazňuje její krásně pevná ňadra. Ke korzetu si připíná bílé pavučinové punčochy. Následovala spodnička vyztužená kruhovými koly. Potom jí prodavačka pomáhá natahovat přes hlavu bílé šaty. Když jí je na těle upravuje, mohu vidět, že je to přesně ten samý model, co mám na sobě. Teď mi obě mizí ze zorného pole, ale zato se ke slovu přihlásily zase ty slastné vibrace. Teď se ta mladá žena objevuje přede mnou, prochází se po obchodě a učí se v šatech pohybovat. Je na ní vidět, že si ten svůj den opravdu užívá.

Já jsem ale, už zase nebyl schopen pořádně nic vnímat. Vibrace absolutně ovládly můj mozek a moje myšlení. Jak jsem byl uvězněn a neschopen pohybu, jak jsem měl omezený výhled, jak jsem byl vyplněn vibrátorem, jak mi nesnesitelný tlak drtil můj pas, jak mi roubík vyplňoval ústa, to všechno působilo tak mocně na můj mozek, že jsem slastí chvílemi omdléval. Dosáhl jsem tak silného vzrušení, že jsem si přál zůstat tak na věky, celý jsem se vnitřně třásl, a pocit vyvrcholení byl neskutečný. Úplně jsem se přestal ovládat! Povolily se mi všechny svaly v těle, a já prožíval dosud nepoznanou úlevu, kdy jsem se úplně uvolnil, a vlastně před očima ženy, která si přede mnou neustále zkoušela svoje svatební šaty, jsem se vyprázdnil, ze všech tělesných otvorů k tomu učených. Do toho mi opět začal v puse pulzovat ten roubík ve tvaru údu, a vypouštět do mě slastnou kaši. Tentokrát ale prodavačka celé zařízení které mě ovládalo nevypnula. Naopak, vibrace se znovu stupňovaly, přidaly se elektrošoky do mých prsou, a pumpa sála můj úd, jako by ho chtěla celý vysát do sebe. Po malých vlnách se ke mně vracelo vyvrcholení. Prodavačka, i zákaznice nyní stály přede mnou, a prohlížely si moje šaty. Prodavačka je různě načechrávala a vychvalovala. Dokonce vystoupila ke mně na stupínek a různě mi upravovala závoj a vlasy mé paruky.

Její jemné dotyky, které jsem viděl v zrcadle, jako bych úplně cítil na své tváři. Chtěl jsem se hlavou přitisknout k její dlani, úplně jsem začal toužit po tom, aby mi pohladila moje veliká prsa, aby mi objala můj vosí pas! Musel jsem se úplně zbláznit! Znovu přišlo mohutné vyvrcholení! A po něm jsem najednou začal pociťovat hroznou lítost, že to jednou bude muset skončit, že už nebudu tou krásnou ženou, že už neuvidím, když sklopím svůj zrak, ty krásně veliké, vzrušující polokoule mých prsou! Chtěl jsem zůstat ženou! Byl jsem úplně vysátý, unavený a chvílemi jsem začal upadat do slastného bezvědomí. Mé tělo se stále vnitřně chvělo po prodělaných vlnách rozkoše. Už jsem nevnímal nic, prožitky posledních hodin na mě zapůsobily tak silně, že jsem už úplně ztratil identitu, ztratil jsem pojem o čase, a ze všeho jsem se propadl do hlubokého spánku.

Když jsem znovu otevřel oči, ucítil jsem mě už známou, jemnou bolest hlavy. Taky už nic neomezovalo můj výhled, a jak jsem se rozhlížel dokola, poznal jsem pokoj na statku, kde jsem se probudil poprvé. Posadil jsem se na posteli. Na hrudi se mi zhoupla těžká ňadra. Aha, už mi je zase přilepily, a nebo jsem je měl pořád? Ale jak by mi dávaly ta elektrošoky do prsou? To mě zase musely uspat. Už jsem nebyl součástí figuríny, a najednou mě to přišlo hrozně líto. Ani nevím jak dlouho jsem spal! Zajímavé bylo, že jsem vůbec nepřemýšlel, co se děje ve firmě, jak mě běží obchody, kolik vydělávám, kolik byla ztráta, prostě myšlenky na normální život venku mě totálně opustily. V hlavě mi zůstal pohled skrz skleněné oči a stažený závoj na okolní svět. Chtěl jsem si promnout oči, ale nemohl jsem zvednout ruce. Měl jsem pevně přitažené řemínky k širokému pásu, který pevně stahoval moje vnitřnosti. Na sobě jsem měl nějakou noční košilku, z moc příjemného saténu, který hladil moje tělo. Pod ní se skutečně rýsovaly velká prsa a pod nimi stažený pás. Když jsem se tak prohlížel, nešlo mi do hlavy, jak se těm holkám podařilo, mě tak vytvarovat postavu. Měl jsem pocit, jako bych se díval na tělo skutečné ženy. Pravda je, že nejsem žádný svalovec, a ani postavou žádný hromotluk. Proč mě ale přivázaly ruce k pásu? Abych jim neutekl? A vždyť ani nevím, jestli by se mi chtělo utéct. Jejich hra mě úplně dostala, rozhodila moji psychiku, a přistihl jsem se při myšlence, že si přeji být trochu vězněn a ovládán.

Z přemýšlení mě vytrhl rachot zámku ve dveřích a ostré světlo u stropu. Do místnosti vešly mě již známé holky, celé v latexu. Držely v ruce můj latexový oblek s kuklou na hlavu, a kožené řemeny. Tak jak jsme se měly Jiřinko, ptal se mě hlas jejich velitelky, už tady u nás spinkáš skoro dva dny! Tak vstávat, musíme tě připravit na přehlídku klisniček! Budeš spolupracovat dobrovolně, a nebo ti mám pomoci tímhle? V její ruce jsem uviděl elektrický paralyzér. Ne, ne, slyšel jsem po dlouhé době svůj hlas, budu spolupracovat. Holky mě osvobodily ruce, sundaly pás, a já jsem před nimi stál zase celý nahý. Když jsem spal, tak mě musely umýt a oholit, protože jsem byl všude hladký jak nemluvně. Namazaly mi tělo nějakým voňavým olejíčkem, a oblékly mě do latexu. Z kukly mi byly vidět jen ústa a oči. Nalepily mi zase umělé řasy, ale tentokrát byly nepřirozeně dlouhé, a dalo se v nich mrkat jen s největší námahou. Zajímavé bylo, že jsem nedostal žádné boty, a jak jsem byl bos, tak mě vzaly za ruce, a odvedly do vedlejší místnosti, kde mě zase vytáhly za ruce ke stropu.

Jedna z nich přinesla mohutný kožený korzet, ze kterého visely spousty různých řemenů. Korzet měl široká ramínka s kožených řemenů, které byly nastavitelné přezkou. Tu rozepnuly, nasadily mi korzet kolem těla, a jemně ho dotáhly. Zapnuly řemeny které tvořily ramínka, a tentokrát začaly nemilosrdně drtit moje tělo. Korzet byl úplně tuhý a nepoddajný. Nemilosrdně mi stáhl ramena dozadu, a vytlačil moje umělá prsa pomalu až k bradě. Spodní žebra mi stáhly tak silně, že jsem chvílemi měl strach, že omdlím nedostatkem vzduchu. Když byly s utahováním spokojené, vzala jedna z nich řemen, který visel vepředu dole z korzetu, a který byl rozdvojený, protáhla mi ho mezi nohama, a každý pás řemenu mi připevnila do přezky na zadním díle. Stoupla si za mě, a silně zatáhla nejdřív jeden, a potom druhý. Řemeny mi nadzvedly moje půlky a nemilosrdně drtily moje pozadí, ale zároveň ho mírně roztahovaly.

Pony 01

Přisunuly ke mně věšák, na kterém visela spousta různých řemínků, klapek na oči, chochol, a dokonce i koňský ocas. Tak Jiřinko, teď si tě teprve hezky vystrojíme! S hrůzou jsem si uvědomil, že všechny ty věci chtějí na mě navléknout! Na hlavu mi nasadily takovou malou koženou přilbu se spoustou řemínků, které mi postupně zajistily pod bradou, kolem krku, kolem čela a dozadu za hlavou. Jedna vzala velký chochol a připevnila ho na vrchol přilby. Mezitím jsem dostal po stranách očí klapky, přesně takové, jaké mívají koně. Moje zděšení vyvrcholilo, když mi jedna z nich přidržela nos, já abych se neudusil, jsem otevřel pusu, a okamžitě jsem v ní ucítil udidlo s roubíkem. Udidlo mělo po stranách velké kruhy, které mě tlačily do tváří, a nemohl jsem stisknout zuby k sobě. Do kruhů připevnily další řemínky z přílby a nakonec ještě karabinami dlouhé řemínky, které mi přehodily dozadu na záda. Trochu mi povolily ruce. Stál jsem vyšponovaný korzetem, a neschopen se vůbec ohnout. Korzet mě nemilosrdně drtil, pusu mi rozevíralo udidlo, takže jsem začal nekontrolovaně slinit, a krk mi stahoval široký obojek, je kterém bylo taky velké kovové oko. Po stranách přilby mi připevnily malé zvonečky, které cinkaly při sebemenším pohybu mojí hlavy. Najednou jsem si uvědomil, že jsem strašně vzrušený ze situace, ve které jsem se ocitl. Byl jsem ale dole tak silně stažený, že jsem nebyl schopen jakékoli reakce. Vzrušení bylo duševní, a o to silnější. Teď vzala jedna z dívek koňský ohon, který končil hruškovitým análním kolíkem, potřela ho krémem, a jemně mi ho zasunula do zadečku. Zatlačila ho poměrně hluboko, a zajistila ho proti vyklouznutí řemínky. Když jsem se trochu pohnul, dráždil mi kolík prostatu.

Z rohu místnosti přinesly vysoké boty, na extrémně vysokém podpatku. Špičky bot ale měly tvar koňských kopyt! Nelítostně mi narvaly boty na moje nohy, a silně dotáhly šněrování. Když mě teď uvolnily, tak mě boty skoro lámaly nárt, a nutily mě k předklonu. Někdo mě plácl bičíkem do zadku, a uslyšel jsem povel postoj, který vydal hlas velitelky. Když řeknu postoj, budeš Jiřinko stát hezky zpříma, a když řeknu vpřed, budeš hezky zvedat kolena a dupat podkovami jako krásná klisnička! Potom mi nasadily na ruce dlouhé rukavice, které byly zakončeny také koňskými kopýtky, silně je dotáhly, a stáhly mi řemínky lokty ke korzetu. Stál jsem tam s vystrčenými kopýtky dopředu, a neschopen jediné normální myšlenky. Připnuly mi ke kruhu na krku dlouhé vodítko, a odvedly mě ke dveřím. Šli jsme dlouhou chodbou, na jejímž konci byl vstup do velké stodoly.
Přistoupil jsem na jejich hru, a poctivě zvedal kolena do výšky. Anální kolík nelítostně tlačil na moje stažené vnitřnosti při každém mém kroku.

Ve stodole byly na zemi piliny, a byla tam vyšlapaná cestička v kruhu. Uprostřed stála nějaká latexová slečna, a na vodítku měla přivázanou dívku, která byla úplně stejně oblečená jako já. Jedna strana stodoly byla složená s velkých zrcadel. Neměl jsem kvůli klapkám dobrý výhled do stran, ale v zrcadlech jsem mohl pozorovat, že je nás klisniček tak kolem desíti. Postupně nás vyrovnaly do řady před zrcadla. Velitelka oznámila, že začíná volná drezůra klisniček. Při pohledu do zrcadel, jsem nedokázal určit, kde vlastně stojím, která z těch nádherných klisen vlastně jsem? Někdo uchopil řemínky na mých zádech, co vedly k udidlu v mojí puse, a uslyšel jsem hlas mojí ženy, jak mi přikazuje, abych šel vřed, a potom mi stočila hlavu napravo, a křičela pravá, pravá! Stala se ze mě pravá ponygirl, jejichž fotky jsem měl ve svém počítači, které jsem tak moc obdivoval.

Házel jsem hlavou, a vzrušoval mě cinkot zvonečků, stékající sliny, korzet který drtil mou postavu, i to, že jsem byl vydán na milost a nemilost mojí ženě, která mi připravila skutečně nejhezčí vánoční překvapení…….

Komentáře

Obrázek uživatele NEEO777

LUXUSNÍ

Tak tato povídka nemá chybu-bude pokračování-prosím,prosím
Obrázek uživatele janka

Super!

nekonecny pribeh..clovek by myslel, ze autorovi po 3tej casti dojde dych, ale drzi sa fakt dobre :)))))) ..sa tesim na pokracovanie

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na „Uložit změny“.
Veškeré texty zveřejněné na těchto stránkách vyjadřují názory autorů a nemusí se ztotožňovat s názory a přesvědčením tvůrců a správců těchto stránek. Za obsah textu nese plnou odpovědnost jeho autor. Každý text je chráněn autorskými právy a jeho zveřejnění jinde (na webu, knižně apod.) je zakázáno bez předchozího souhlasu autora textu. Totéž platí i pro fotografie, umístěné na tomto webu. Na autory textů je většinou uveden kontaktní e-mail, pokud není, je k dispozici u správce stránek.
Sluneční tvrz Petrůvka, Petrůvka 23, 571 01 Moravská Třebová, tel.:608-55 03 88
e-mail: info[zavináč]slunecnitvrz.eu, copyright © 2005-2011 Sluneční tvrz Petrůvka; design © Sluneční Tvrz a Drupal