Sumbisivně vzato, mohla bych mávnout rukou nad kdekým a kdejakým názorem na cokoli, ale příležitostně  mě přepadne potřeba hájit svou pozici, přirozenost, svéprávnost, filozofii, postoj, a to v návaznosti na agresivní, úzkoprsé názory psychologujících vanilek - diagnostiků. „Do klece s vámi, úchylové. Vy chudinky blbinký, zamindrákovaný  subinky, to nemáte hrdost?… “.     

     Obecně, co dělá hrdost v mezilidských vztazích za paseku, víme všichni, takže já, ať už z pozice subinky, ženy, člověka, nad svojí hrdostí vládnu silou proudících emocí, potřeb, preferencí a nelituji. Pokud do klece, tak zcela dobrovolně. A pokud trpět, tak zcela dobrovolně. Moje zcela dobrovolná submisivita, z mého pocitu podřízenost vůči někomu, je potřeba, nechat se více či méně usměrňovat, mít nějaký řád, sebedisciplínu, pravidla, respekt, oporu, …  Každý se v průběhu života ocitl, setrval, přetrval v pod/nad pozici vůči něčemu nebo někomu a nebylo to na zvrhlý, pohlavní popud.

     Submisivitě se často mýleně přiřazují vlastnosti, jako je pasivita, unylost, neprůbojnost, nuda,... ale míra energie, rovnováha harmonie, fantazie, síla osobnosti, atd. nenáleží  jedné či druhé pozici více či méně. Nepíšu tady nic nového, jedna stejná věc se dá napsat tisíckrát jinak, protože každý jsme jiný.  Kdyby bylo méně slov, ubylo by možná všudypřítomné hysterie a protipólové nesjednocennosti, ale…  v jakémkoli vztahu, partnerském, přátelském, pracovním,… je to o permanentním přeosobnostňování, bojích o vyhovující pozici.

     A ke „sprosťárnám“ jen stručně. Pokud bych vešla do ložnice dvou milujících se lidí, co by si v něžném rytmu Smolíka olizovali uši, hladili se peříčkem po údech a šeptali si „ty můj Spidermane“ a „má sladká žužlinko voňavá“, možná by mě chytla křeč a třeba i husina, ale proboha, respektuju! Pokud své lásce podám do ruky bič a poprosím jí, aby mě zmrskala od hlavy k patě a pak na mě plivla, respektujte. Jeden to rád po másle a druhej na sucho, třetí s šátkem přes oči a čtvrtej s kalhotkama v puse. Uklidňuje mě (s)vědomí, že konám zodpovědně, nesobecky, v rámci individuálních, vzájemných mantinelů a hranic a submisivně vzato, ženu  z hlavy ty prudící moralizující kváky, hrubou silou svěžího, pozitivního myšlení. Nekompromisně :).

     Mimochodem, viděla jsem sousedku, jak plácla dlaní mouchu, torzu jejího těla pak mezi palcem a ukazováčkem rozmázla na hniličku a tu padrť ještě špičkou boty zašťouchla do trávy… Sadistka!