Jsem člověk, který v běžném životě, ať již v zaměstnání či v rodině, je nucen se chovat spíše dominantně. Kde se v lidské osobnosti bere ta nepopsatelná touha chovat se občas jinak než je zvykem podle zaběhnutých konvencí? Kde se v mém nitru objevila touha zažít něco nového, neznámého a krásného, těžko definované nutkání sloužit dominantní ženě?

     Na den ve stylu Femdom se svou Paní jsem se moc těšil. Dle instrukcí jsem měl ke své Dámě přijet již večer před dnem „D“, abych byl následně k dispozici od časných ranních hodin. Jak bylo domluveno, tak se i stalo. 

     Osobně nejsem žádný extrémní nebo vyhraněný typ. Spíše submisivní, ale ne za každou cenu a ne vždy. Bolestivé podněty jsou pro mne příjemné jen v určité míře, jako snad pro každého. Ani nejextrémnějšímu milovníku by se asi nelíbila operace slepého střevy bez analgetik a tak podobně. Mám ráda bolest, ale k uspokojení ji nepotřebuji, takže celkově vzato považuji tyto příjemné činnosti jen za určité zpestření a únik od světa, kde se musím chovat chvíli arogantně a vůdcovsky, chvíli podřízeně.

Úplně jsem ztratil pojem o čase. Pohyboval jsem se ve zvláštním stavu bytí. Nemusel jsem se nijak snažit stát, protože mé tělo držel ve vzpřímené poloze plastový obal ve tvaru figuríny, ve kterém jsem byl uvězněn. Jako fascinován jsem hleděl na obal svého těla ve tvaru plastové figuríny, oblečené do nádherných svatebních šatů se závojem, kterou jsem mohl pozorovat v zrcadle na protější stěně. Přes skleněné zorničky, které měla zasazené v očích, jsem mohl přes spuštěný závoj pozorovat ženy, nebo mladé páry, kteří se občas zastavili u výlohy, a obdivně hleděli na tu figurínu modelky, na jejímž plastovém těle byly šaty vystaveny. Protože jsem byl umístěn na podstavci ve výloze, měl jsem plochu obchodu, kterou jsem mohl z části pozorovat, jako na dlani.