Jsem člověk, který v běžném životě, ať již v zaměstnání či v rodině, je nucen se chovat spíše dominantně. Kde se v lidské osobnosti bere ta nepopsatelná touha chovat se občas jinak než je zvykem podle zaběhnutých konvencí? Kde se v mém nitru objevila touha zažít něco nového, neznámého a krásného, těžko definované nutkání sloužit dominantní ženě?

Ráda bych vám pověděla příběh (samozřejmě po dohodě s hlavní představitelkou tohoto příběhu), který mi nedávno svěřila má kamarádka. Při vyprávění byla velmi smutná a chvílemi jakoby byla celá někde jinde. Svěřila se mi tedy s tímto:

Dnes jsem dostal mail. Zajímavý. Takové mi denně opravdu nechodí. Je o vztahu muže a ženy. O milování. O náznacích BDSM. Dalo by se říct, že jej psala vanilka. Nebo ne? To je otázka. Nicméně mne žádala o radu. Napsal jsem, co jsem si myslel, jelikož však více hlav, více rozumu (alespoň tedy většinou), po domluvě s ní ten mail přetiskuji zde. I s mou odpovědí. A než jsem se pustil do psaní zde, ještě mi stačila odpovědět. Tak to tady dám celé..:-)

"Prý jsem málo dominatní..."

Tahle věta mi pořád dokola zní v uších a nutí mne k zamyšlení. Slyšela jsem ji v poměrně krátké době od dvou lidí, kteří spolu nemají zdánlivě nic společného. Muž a žena, rozdílné sociální postavení, na spoustu věcí rozdílné názory, bydliště na opačných koncích republiky.