Toto je vyprávění příběhu, který se skutečně stal a není tomu tak dávno. Dnes už bych to nezopakovala, takže zůstala jen tato vzpomínka...

Seznámili jsme se na chatu v místnosti s příhodným názvem BDSM klub. Jak už to tam chodí, psali jsme si o tom, co se nám z této oblasti líbí, co nás vzrušuje, co bychom rádi vyzkoušeli v reálu. Postupem času jme zjistili, že kupodivu nebydlíme zase tak daleko od sebe, abychom se nemohli opravdu setkat. Já se dozvěděla, že on žije sám a má tedy k dispozici svůj byt. Aby se sešly takto příznivé okolnosti najednou, to je takřka zázrak, jak mi asi potvrdí mnoho příznivců BDSM.

Je něco mezi nebem a zemí
Láska a tíha a minuty snění
Slovo a krok a pokorné chvění
Je něco mezi nebem a zemí
Co nebylo, to nikdy není


Ledová bílá krajina,
co slova od úst utíná,
jen pára ruce hřeje.
A srdce zmlklé na kámen,
Kdo ho zas rozechvěje


Pro slzy neslyšíš ten křik
Zeď mlčení tak strmá
Uzamkls uši na zámek
Má ústa oněmělá

==========================

Tvář lítosti ... je bez výrazu
Postrčil jsi mě na kraj srázu
a mizí cesta zpět
Jak se mám tvářit bezstarostně

Zase jedno nudné pošmourné ráno, a cesta autobusem linky 390 do práce. Každý pracovní den, stejné ráno, stejní lidé v autobusu městské dopravy. Jako každé ráno, to abych si navodil dobrou náladu, se bavím pozorování lidí, obzvláště potom ženského osazenstva naší linky.

           Sedí naproti mně na pohodlné sedačce. Mezi námi je jen masivní dřevěný konferenční stolek. Klopí oči, je nejistá. Ta tam je její suverenita a i určitý vzdor, který projevovala ještě před necelou hodinkou v kavárně nedaleko domu, kde nyní jsme. Je lehce nahrbená, ramena posunutá dopředu, do očí se mi už nepodívala skoro dvacet minut.