Seděla v parku a přemýšlela nad svým životem a zážitky z posledních dnů. Sledovala procházející muže a ženy, hrající si děti. Před ní, pod stromem, ležel muž v kraťasech, který se opaloval a přitom s někým telefonoval. Vše kolem se zelenalo, ptáci zpívali a ta vůně květu působila na její smysly. Byl krásný, slunečný den. Jen ona cítila přicházející bouřku, myslela na včerejší schůzku s mužem. Vzpomínka na ni ji celou rozechvívala. Přivřela oči a zahloubala se do vzpomínek.

--------------------------------------------------------------------

Poznala jej přes inzerát, kde jí napsal odpověď na její dotazník. Velmi na ní zapůsobil, cítila, že je to člověk, který ví, o čem píše. Působil na ní už v mailech velmi příjemně. Poslal jí i fotky, ale ona se na ně nedívala, až na jednu, fotku ordinace. Byla na něj velmi zvědava, ale protože ona mu nemohla poslat své, chtěla, aby to bylo vyrovnané.

Domluvili se na reálné schůzce, povídání u kávy. První setkání mělo proběhnout na veřejném místě. Tak se i stalo, čekala jej na domluveném místě. Předem se jí ptal co bude mít na sobě.

Takže teď tu stála v černé sukni po kolena, bílém tílku, bílé podprsence a kalhotkách, na nohou měla samodržící punčocháče tělové barvy a černé lodičky. Navíc měla menses a svěřila se mu s tím.

Cinkla jí smska, mrkla na ní a pak se rozhlédla.

Jsem tu, zněla zpráva. Uviděla před sebou muže v kostkované košili, s taškou přes rameno.

Podíval se jejím směrem a ona na něj.

Přistoupil k ní a oslovil jí. "Jsi Marcela?""

Ano jsem", odpověděla tiše.

"Půjdeme si někam sednout", zeptal se jí.

"Ano", ukázala rukou na kavárnu v horním patře obchoďáku.

Šla vedle něho, vyjeli po schodech nahoru a ona ho vedla ke kavárně, o které věděla. Po celou dobu byla velmi nervózní, ruce se jí potily, ale snažila se nedat na sobě nic znát. Našli vhodné místo a on odešel pro kávu a vodu. Snažila se zatím uklidnit a najít vhodnou otázku. Nic jí nenapadalo. Měla strach a byla vzrušená. Vrátil se s kávou a sedl si naproti ní, sledoval její nervozitu. Stále si hrála s prsty a dívala se mu do očí.

Dával jí otázky a ona mu na vše popravdě odpovídala. Když si měla trochu zvednout sukni, aby zkontrolovat kalhotky, děsně se zastyděla, ale udělala to. Dál si povídali a několikrát jí vyzval, jestli se nechce na něco zeptat ona. Stále jí nic nenapadalo, věděla oněm vše a teď nedokázala myslet. Dopili kávu i vodu a že se posunou dál. Nevěděla,co si má pod tím myslet, ale souhlasila - čistý vzduch mi pomůže, říkala si vzduchu. Byl jí velmi příjemný, sympatický a zdálo se jí, že mu může důvěřovat.

Zeptal jí, jestli by chtěla být jeho subinkou. Odpověděla bez přemýšlení, že ano chtěla.

Její odpověděl se mu, ale nelíbila. Když jí vysvětlil, že by to měla říci trochu lépe, chvíli se zamyslela.

Podívala se mu do očí a vyslovila: "Ráda bych vás požádala, jestli bych mohla být..., se mohla stát vaší subinkou."

"To už je lepší, ale ještě to nebylo ono." Netrápil jí dál.

Nevěděla v tu chvíli, na co zapomněla, ale pak si to uvědomila. Zvedli se a vyrazili ven. Venku poprchávalo, vytáhla deštník a zhluboka se nadechla, už byla klidnější.

"Kde je nějaký park?" zeptal se jí.

Věděla, kde je, vždyť tam chodí tak často a ráda, ale odtud se bála, že nenajde správný směr. Byla cizincem v tomto velkém městě, ale snažila se jej poznávat. Díky tomu věděla o několika příjemných místech. Opět jej vedla a cestou si povídali. Dokonce našla i otázku, zajímala jí jeho ordinace, o které tolik psal. Popisoval jí, kde je a co vše tam je, zatímco ona se rozhlížela a hledala nějaký bod, který znala. Měla pocit, že jdou špatně, ale to není možné, říkala si a pátrala po okolí. Poznala dům, kolem kterého jednou šla. Ano, jdou dobře, oddychla si. Konečně došli do parku. Šla vedle něj a on hledal vhodné místo. Místo, kde neprší a je kryté před ostatními návštěvníky parku. Našel jej, ukázal jí, kam si má sednout. Stál před ní a pozoroval jí.

Seděla tam tiše a dívala se na něho, byla opět děsně nervózní a netušila, co bude dál. Prohlížel si jí velmi pečlivě. Dotýkal se jejího těla a opravoval jí tak, aby seděla rovně a byla upravená. Dbal na detaily a ona z toho začínala být nesvá. Prohlížel jí uši, vlasy, musela zvednout ruce. Velmi se potila a on to vědel, nelíbila se mu její vůně. Styděla se za to. Bála se vzhlédnout k jeho očím, ale udělala to.

"Copak se děje?" zeptal se jí.

"Nic", odpověděla tiše a sklopila zrak.

Dál vnímala jeho doteky a snažila se sedět v klidu. Nadzvedl jí sukni a prohlížel jí nohy a dál se jí dotýkal. Srovnal jí sukni a řekl jí, aby se postavila. Prohmatal jí břicho a pak se postavil za ní. Rozdělovala je jen lavička, ale stále měl přístup všude, kde potřeboval. Znovu si měla sednout a čekat. Napřímil jí v zádech a poodešel. Ani se nepohnula, ale cítila jej. On zatím poodešel pár metru od ní, ale nechtěl jí nechat dlouho o samotě. Ty tři minutky jí stačily, aby se uklidnila a uvolnila. Vrátil se k ní a postavil se za její záda.

"Sundej si punčochy", řekl jí.

Okamžitě si vyzula boty a stáhla opatrně jednu a pak druhou punčošku, srovnala je a dala do kabelky.

"Postav se a udělej dva kroky vpravo."

Udělala, jak jí řekl. Stála teď před ním zády k němu a čekala na další příkaz, netroufala se bez jeho svolení nijak jinak pohnout.

"Otoč se ke mně", řekl jí.

Stála před ním a dívala se mu na košili, bála se mu dívat do očí.

"Dej jednu nohu na lavičku."

Okamžitě tak udělala. Prohlížel jí nohu a všiml si jejich křečáků. Zeptal se jí, jestli s tím něco dělá. Odpověděla, že ne. Zeptal se, proč ne. Protože s tím nemá žádné problémy.

"Aha", pokračoval stejně tak i s druhou nohou.

Když skončil, měla si znovu obléknout punčošky. Sedla si a začala si je natahovat taky aby byly dobře a hlavně srovnané. Když skončila, sedla si opět rovně, tak, jak měla, dívala se před sebe.

Postav se a udělej dva kroky vpravo. Udělala, jak jí řekl a zůstala stát opět zády k němu.

"Vidíš ten strom před tebou?"

"Ano Pane", odpověděla.

"Jdi k němu a zpátky."

To jí nedělalo žádný problém, ale metr před stromem se otočila a šla zpátky k němu. Už v jeho výrazu poznala, že je nespokojený. Zůstala předním stát se sklopenýma očima a poslouchala jeho kázání.

"Když něco řeknu, tak to uděláš přesně, je ti to jasné?"

"Ano Pane", odpověděla.

"Tak znovu."

Otočila se a šla, došla až ke stromu a pro jistotu se jej i dotkla a šla pomalu zpátky. Konečně bylo vše, jak chtěl. Zůstala stát a čekala na další příkazy.

"Teď se otoč a běž znova k tomu stromu a budeš přitom kroutit zadkem jako kurva", zněl jeho příkaz.

Otočila se, ale nebyla schopna se ani pohnout, natož jít. Zůstala stát, záda k němu a bojovala sama se sebou. Bála se, aby je někdo neviděl. Navíc tu měla spousty známých a co kdyby někdo z nich šel kolem. Prostě nemohla, začala brečet. Její slzy ho překvapily, ale nenechal jí jen tak.

"Otoč se", zněl jeho rozzlobený hlas.

Otočila se, ale očima se dívala jinam.

"Co je?" zeptal se jí.

Mlčela.

"Podívej se na mě", řekl jí.

Podívala se na jeho košili, ale nebyla schopna zvednout oči výš. To se mu nelíbilo, vzal jí za bradu a podíval se jí do očí. Věděl dobře, co sní je, ale chtěl, aby to řekla sama.

"Ukaž mi, jak se kroutí kurva", řekl jí.

Stála a ani se nehnula. Zajel jí za sukni a chytil za zadek a pevně stiskl. Zkroutila se bolestí, ale snažila se být potichu.

"Už víš jak se kroutí kurva?" zeptal se jí.

Mlčela.

Chytil ji za boky a zakroutil jí.

"Takhle se kroutí kurva, je to jasný?" zeptal se jí.

"Ano", odpověděla.

"Otoč se a ukaž mi to teď sama."

Otočila se a šla. Snažila se trochu kroutit, ale věděla, že to není ono. Když se vracela, dívala se na něj. Kroutil hlavou, nebyl spokojený. Dovolil jí utřít slzy a vysmrkat se. Konečně se trochu uklidnila, ale tušila, že to nebude nadlouho.
Stála teď předním bez pohnutí a čekala na jeho další slova.

"Bylo to tak těžké?" zeptal se jí.

Lehce se pousmála.

"Ty se budeš smát?"

To jí vylekalo: "Omlouvám se Pane, to mi uteklo," sklopila oči a cítila se nepříjemně.

"To já ale nemám rád, je ti to jasný?" řekl.

"Ano Pane, už se to nestane."

"Jaký trest si zasloužíš?"

Teď už byla zmatená a nevěděla, co by za to zasloužila.

"Facku?" zeptala se.

"Jednu?" řekl, "jaký je klasický trest? zeptal se.

"Tak pětadvacet na zadek", odpověděla.

"Ano, správně a já navíc holky nefackuji. A kolik už máš prohřešků?" zeptal se jí.

Věděla jen o jednom, tak jej vyslovila: "Nedovoleně jsem se usmála a další nevím, Pane."

"Ty nevíš?"

"A další , že vám neodpovídám okamžitě."

"Ano a dál?" čekal, jestli si to uvědomila.

Vzpomněla si, že přišla neupravená, nepoužila deodorant. Asi myslel toto, zamyslela se a řekla to nahlas.

"Ano, ano a to je už kolik ran?" zeptal se jí.

"Sedmdesát pět ran, Pane."

"A to číslo se zaokrouhlí na kolik?" zeptal se.

"Na osmdesát, Pane.¨

"A že je to poprvé, tak můžeš i zaokrouhlit dolů."

"Na sedmdesát pane", řekla. Netroufala si to snížit víc.

"Dobře tedy, sedni si", řekl jí.

Sedla si s rukama v klíně a dívala se před sebe.

"Než se vrátím, sundáš si podprsenku", a odešel se podívat kolem.

Rychle začala rozepínat háčky, ale ruce se jí třepaly. Konečně se jí to povedlo rozepnout, rychle sundala jedno ramínko a pak i druhé a vyndala prsa s podprsenky a tu vytáhla ven. Uklidila jí do tašky. Upravila se a zůstala sedět, jak správně má. Vrátil se a díval se jí do výstřihu. Zvedl jí hlavu a řekl jí, aby zavřela oči.

"Takto necháš hlavu, zatni zuby, nechci nic slyšet",vzal do ruky levou bradavku a pevně stiskl.

Snažila se být potichu, ale v klidu zůstat nedokázala, kroutila se bolestí nejen v obličeji. Konečně povolil a ona se mohla vydýchat. Dal jí čas. Když viděl, že bolest odezněla, vzal do ruky pravou bradavku a stiskl. To bylo ještě horší . Zatínala ruce do stehen a sklopila hlavu, ale uvědomovala si to a hned jí dala zpět, jak ji chtěl on. Povolil. Pomalu bolest ustupovala.

"Teď si dej ruce za záda, vpředu dělají jen problémy."

Teď vzal do ruky její levé prso, zmáčkl. Vyjekla bolestí. Nepovolil a sledoval jí. Po dvaceti vteřinách povolil. Chytil jí za zády a stiskl pravé prso, teď už se nemohla zkroutit. Vyhrkly jí slzy, prosím dost, vyslovila prosbu. Povolil a hladil jí po dvorcích.

"Co cítíš, zeptal se jí."

"Jenom takové jemné doteky", odpověděla.

"A co tě víc vzrušilo? zeptal se jí.

Podívala se mu do očí a řekla, že to mačkání předtím. Zdálo se jí, že ho to vůbec nepřekvapilo.

"Dobře, zatni znovu zuby", opět stiskl levé prso, ale mnohem silněji než předtím.

Šíleně jí to bolelo, mačkal jí tak nešikovně, jak to nikdo nezkoušel. Držela, jak jen mohla, ale z úst jí několikrát uniklo au, au, au. Povolil a nechal jí vydechnout. Opět vzal do ruky pravé prso a stiskl. To dlouho nevydržela a začala brečet. Bolest byla příliš silná. Přestal. Mohla se vysmrkat a utřít slzy.

"Obleč si podprsenku!" přikázal a zůstaň sedět.

Udělala, jak jí řekl, upravila se a seděla vzpřímeně bez hnutí. Vrátil se k ní a zeptal se jí, jestli je upravená.

"Ano Pane", odpověděla.

Přistoupil k ní a srovnával jí ramínka.

"Musím tě upravovat?" zeptal se.

"Ne Pane", odpověděla.

"Tak si nato dávej pozor. Chci abys byla vždy upravena!"

"Ano Pane, budu se snažit."

"Tak fajn,vezmi si tašku a půjdeme. Půjdeš přede mnou", řekl jí.

Ano Pane a vyrazila", bála se otočit. Cítila jak jde za ní a sleduje jí.

Snažila se jít v klidu a plynule. Měla strach, aby něco neprovedla. Konečně zaslechla jeho hlas.

"Stůj," došel k ní.

Šli už vedle sebe celou cestu, nikdo z nich nemluvil. Chtěla se teď zeptat na tolik věcí, ale nevěděla, jestli už může. Došli až k místu, kde se setkali. Rozloučili se, jak se sluší a patří. Poděkovala mu za jeho čas, který jí věnoval a políbila mu ruku. Sice to musela udělat třikrát, protože až po třetí to bylo správně i s jazýčkem.

Rozešli se každý jiným směrem. Konečně se uvolnila, ale cítila se šťastná.

--------------------------------------------------------------------

Otevřela oči, začínalo pršet, byla strašně vzrušená. Vyrazila domů, těšila se na další schůzku s ním. Z myšlenek jí probral až telefon, volal jí právě on.

Usmívala se a s telefonem u ucha vyrazila domů, aby nezmokla.