Ani pořádně nevím jak jsem se dostal na ulici. V nose jsem cítil ještě jemnou vůni Petřina parfému, na rukou hebkost jejích vlasů. Byl jsem jako omámen a nedokázal jsem si vysvětlit jestli to bylo následkem dobrých zpráv od docenta Drábka, a nebo jestli to bylo ze setkání s Petrou. Musím si přiznat, že letmé dotyky, jakoby nechtěné, mě pořádně rozrušily. Nikdy před tím jsem podobnou bytost nepotkal. Věděl jsem že existují, viděl jsem to na jednom webu a i v porno časopise.

Když jsem vyšla z lesa na mýtinu, všimla jsem si, že ještě zdaleka není taková tma. Slunce již sice zapadlo, ale obloha byla ještě světle modrá. Nechtěla jsem to vzdát. Nechtěla jsem podlehnout pocitu, že jsem zabloudila. Přemýšlela jsem, kudy půjdu dál. Dala jsem se rovně přes paseku, která byla vytvořená uměle, člověkem. Musí tedy někde poblíž být civilizace. Neskutečné! Já, člověk plánující, rozvážný a rozumný, který se vyzná v mapě, prostě zabloudí. Kdoví na co jsem myslela....

Je krásný letní den, sluneční paprsky plnou silou dopadají do zahrady, kde se zrcadlí na hladině velikého bazénu, který těsně přiléhá k prosklené části domu. Mladá žena, která se za okny domu pohybuje, ale nemá vůbec nejmenší pomyšlení na posezení na terase. Její pohyby jsou podivně toporné, a teprve když průvan nadzvedne kousek záclony, je vidět jasně celá její postava.

Ten kšeft mi dohodil Tonda. Byli jsme spolu v jednom atletickém klubu. On si občas přivydělával takovými kaskadérskými kousky u filmu.

„Pavle, prosím tě, nevzal bys za mě takový malý štěk někde na tvrzi v Jižních Čechách?“ zeptal se mě někdy minulý týden „překrývá se mi to s nějakou větší akcí, a nechtěl bych jim odřeknout.“ Vysvětlil mě, že se mám dostavit na tvrz Jestřábí, kde se natáčí nějaká pohádka, a že mám vyskočit oknem z pokoje na terasu, a z terasy slézt po břečťanem zarostlé stěně dolů na dvůr, kde už mě nahradí herec. Protože celá věc, tak jak mi ji nastínil, vypadala celkem jednoduše, tak jsem mu to slíbil.