Touhu po výprasku v sobě mám asi hodně zakořeněnou. Teď jsem od kamarádky dostala odkaz na bdsm stránky. A už když jsem četla první povídku, byla jsem nadšená a přemýšlela, jaké by to bylo, kdyby........

A tak jsem odpověděla na inzerát, který se mi líbil. Asi půl roku jsme si psali, než jsem získala důvěru, že mi opravdu neublíží a pak se autobusem vydala do Plzně. Pán, tak jsem ho měla oslovovat, mi byl sympatický. Dostal mě hlavně tím, že se s ním vůbec nedalo manipulovat. Ať jsem napsala cokoliv, vždycky zareagoval jinak, než jsem čekala. Tak jsem všechno psala podle pravdy a nepřetvařovala se, což mi přinášelo nesmírnou úlevu.

V autobuse jsem se hrozně styděla, dostala jsem totiž příkazem, vzít si šaty, o kterých jsem nadšeně napsala v předchozím mailu. Měla jsem je těsně pod zadek a nemohla zvednout ruce, jinak by se ještě vyhrnuly, jindy k nim nosím legíny.

Konečně jsem dorazila na místo. Schůzku jsme měli domluvenou v kavárně. Tak nějak jsem chtěla svého Pána ještě vidět, než se s ním ocitnu o samotě. Poznala jsem ho okamžitě, vyzařovala z něj autorita, navíc tam seděl jediný bez partnera. Dorazila jsem k němu a pozdravila. Při pohledu na mé šaty se zatvářil spokojeně, ale postřehla jsem i známku pobavení. Zřejmě mu bylo jasné, jaká příkoří mi způsobil. Cítila jsem se skvěle, protože mi to fakt slušelo a před ním jsem pocit, že mám nemravně krátké šaty neměla, vždyť mi sám řekl, co si mám vzít.

Sedli jsme si naproti sobě a začali normální rozhovor. Postupně jsem se uvolnila a na otázku, zda půjdeme, jsem odpověděla ano. V tu chvíli se mi srdce rozbušilo a cítila jsem začínající vzrušení.

Cestou mi vysvětlil, že až dojdeme k němu do bytu, končí diskuze a já budu poslouchat všechny jeho příkazy. Souhlasila jsem, věřila jsem mu, že domluvené hranice nepřekročí.

A tak jsme překročili práh bytu a na mě při tom kroku začalo doléhat strašně množství pocitů, bála jsem se, ale zároveň jsem očekávala něco vzrušujícího.

Posadil se do křesla, tvářil se velmi přísně a pokynem ruky naznačil, kde mám zůstat stát.

"Tak se mi ukaž."

Jednoduchý příkaz a já si ho vyložila po svém: Rozjíveně jsem se otočila dokola, abych se teda ukázala. Popravdě jsem se snažila oddálit ten vytoužený a zároveň obávaný okamžik, kdy se začnu svlékat.

Podíval se na mě káravě, stejně mi bylo jasné, že jsem ho aspoň trochu pobavila, i když to nedal najevo.

"Svlékni se!"

Tentokrát byl příkaz jasný a žádný způsob, jak se z toho vykroutit, mě nenapadl. Nejdřív to bylo jednoduché, postupně jsem si sundala boty, prostě jsem každou zula o druhou nohu. Kabelku jsem taky odložila celkem snadno.

Jenže pak už mi zbývaly jen ty šaty a kalhotky. V břiše se mi snad točil ježek a v mém mozku vedly souboj dvě myšlenky. První říkala, ať udělám to, co chci už dlouho, byla hodně silná, ale druhá nahlodávala s etikou a tak. Znáte to? Říkala jsem si, že přeci není normální se jen tak svléknout před cizím mužem, navíc jsem měla strach, že se mu nebudu líbit. Je to hloupé, ale nejvíc jsem se děsila právě pocitu, že třeba nejsem podle jeho vkusu, že nevypadám dost dobře.....

Strašně pomalu jsem si začala rozepínat zip na straně. Když byl celý rozepnutý, zůstala jsem bezradně stát a nevěděla, jak dál. Pocity mi pršely snad i ušima a já pořád nevěděla, jak se rozhodnout. Strašně jsem chtěla přetáhnout šaty přes hlavu a zažít ten pocit ponížení a studu, ale něco mi pořád bránilo.

Můj Pán se začal zvedat: "No, tak, krásko, to ti musím pomáhat?"

S těmi slovy ke mně přistoupil zezadu a šaty mi lehce přetáhl přes hlavu. Byla jsem mu moc vděčná, že tohle udělal, jinak bych tam asi stála ještě dnes.

"Kalhotky už si snad sundáš sama, ne? Přece vím, jak vypadá tvoje kundička, dávno jsi mi ji popsala."

Kalhotky jsem si tedy opravdu sundala sama, stejně nemohl zjistit nic nového.

"Dej ruce za hlavu, pojď ke mně."

Sice pomalu, ale už ochotněji jsem k němu přistoupila a zažívala vzrušující pocit studu.

Promnul má prsa a ztvrdlé bradavky, poté sevřel mé půlky a prstem zjistil mou vzrůstající vlhkost.

"Sluší ti to, jsem rád, že jsi nakonec našla odvahu a dokázalo to." Kdo by nebyl spokojený, když slyší takovou pochvalu?

"Ale dobu tvého svlékání nemohu tolerovat, tak se, prosím," sice řekl prosím, ale rozhodně to neznělo jako prosba, "přehni přes opěradlo toho zeleného křesla, dostaneš výprask, aby sis pamatovala, že příště máš být rychlejší."

Nějak jsem se dostala ke křeslu a přehnula se přes.

„Nohy dej víc od sebe.“

Cítila jsem se jako v transu a nohy poslušně odsunula dál. Přišel a rukou mi zatlačil na vnitřní stranu stehen, asi mu mé tři centimetry nestačily.

V téhle poloze mohl vidět úplně všechno a já si to moc dobře uvědomovala, ale na úvahy nebyl čas. Najednou mi na zadek začaly dopadat rány. Sice byly rukou, ale jak přibývaly, začala jsem se ošívat. Nečekaně přestal a začal mi zadeček hladit. Ale to nemělo dlouhého trvání, jakoby mimochodem mi dal před obličej vařečku. Vyděsila jsem se a horečně přemýšlela, jak to s ní asi bolí. A pak dopadla první rána, s bolestí, kterou mi způsobila ruka, se to vůbec nedá srovnávat, tohle bylo tisíckrát horší.

Začala jsem tiše kňučet, potom slibovat, že už budu hodná. Po čase rány ustaly a on mi zadeček opět hladil a uklidňoval………

Tahle povídka je celá vymyšlená, popravdě bych měla strach potkat se takhle s někým, koho znám jen z internetu.