Takto anotuje svou povídku sama autorka:

"Masturbační povídka žánru maledom (a tak trochu i femdom) o tom, jak těžký život má všemocný šéf města, když prostitutky jsou neschopný, zaměstnankyně dělaj chyby... Ještě že existují tělesné tresty."

Hin-ko rozespale zabručel. Spal krátce a ne sám. A jeho společnost, jejíž blond vlasy ho lechtaly na rameni, nebyla ve svých službách brilantní. Což nebyl dobrý začátek dne. A ten neodbytně bzučící telefon mu na náladě taky nepřidal. Někdo bude dneska brečet.

Otráveně vzdychl a zvedl mobil.

„Slyším?“

„Už víme, která to byla,“ oznamoval mu na druhém konci jeho asistent Cato.

Hlas probral blonďatou Shi-Su. Tázavě pohlédla na Hin-ka. Ke všemu, co ho v poslední době trápilo, nehodlal přidávat nutnost vysvětlovat své pracovní záležitosti kurvě, kterou si na noc zaplatil. Maně jí chytil za jeden peroxidový pramen a vševysvětlujícím gestem ukázal, kde je její práce.

Shi-Su se s lehkým povzdechem přesunula k Hin-kovým bedrům a něžně vzala do úst ne zcela probuzený penis.

„Tak povídej,“ poručil Hin-ko svému asistentovi.

„Byla to Sinn. V tu dobu měla službu ona, ale je tu ještě nová.“

„Ale to není omluva,“ zabručel Hin-ko a zvýšil tlak ruky na Shi-Sinu hlavu. Ta rytmicky přejížděla svým jazykem a rty po jeho pulsujícím pyji.

„Ne, není. Ale ty novicky musíme více trestat, aby věděly, co si ve službě smí a nesmí dovolit.“

„To je samozřejmost,“ nerudnost čišela z Hin-kova hlasu. Shi-Su neodváděla svou práci tak, aby jí mohl pochválit.

„Za půlhodiny přiveď tu holku. Jakže se jmenuje?“

„Sinn.“

„Dobře, tu Sinn. Ke mně do kanceláře. Vyřídíme to rychle.“

„Ano, šéfe.“ Za Catovým hlasem cvakl konec spojení.

Hin-ko chvíli pozoroval blond kučery válející se mu v klíně.

Brzy začal cítit vzrušení a tlak slastně ochromující jeho slabiny. Věděl , že brzy dojde k uspokojení. Počkal na mikrosekundu před výstřikem a v tu chvíli drsně zatáhl za vlasy obsluhující děvky. Oddálil jí hlavu na dostřik a kochal se, jak bílý proud semene jí zmáčel obličej.

Posměšně se uchechtl. Zaražená Shi-Su si bez hlesu stírala sperma z tváří.

„No holka, moc sem s tebou spokojen nebyl,“ vytkl jí Hin-ko.

„Co jsem udělala špatně, pane?“

Povzdechl si. Těžko to vysvětlit!

„Nic! Udělalas vše, co jsem ti řekl. Ale jak chceš dělat tuto práci, když nevíš, že udělat vše nestačí? To chce i zaujetí, invenci. To bych se taky mohl nechat uspokojit androidem. Naprogramovat ho a…“

„Promiňte pane, polepším se,“ fňukalo to mladé děvče.

„To doufám! Budu si muset promluvit s Rhassou“

„Né! S Rhassou ne! Snažně vás prosím! Já už budu dokonalá, jen s ní nemluvte.“

Hin-ko pobaveně sledoval zděšení na dívčí tváři, které bylo upřímné víc, než cokoliv, co za noc prováděla. Moc dobře znal důvod. Věděl, že jeho zaměstnankyně Rhassa, koordinátorka Ústavu pro relaxaci, měla v oblibě své svěřenkyně. A její obliba byla poněkud sadistická.

Vytušil pikantní rozptýlení a tak mile a otcovsky vzal Shi-Sinu hlavu do dlaní.

„Pročpak se bojíš, maličká?“

„Když ona nám ubližuje,“ popotáhlo děvče.

„Ale tak už nebul. Na, utři si nos,“ podal jí kapesník. „A pověz mi, copak ti hrozného provedla?“

Shi-Su se vysmrkala, popotáhla a začala se svěřovat: „Víte, když jsem nastoupila, nedovedla jsem si přesně představit, co má práce bude obnášet. Věděla jsem, že budu sloužit k uspokojení mužů, ale neměla jsem v tom moc zkušeností.

Rhassa si mne nechala přivést, pět minut si mne prohlížela a pak řekla: "Svlékni se!'

Lekla jsem se a začala si přetahovat triko přes hlavu a soukat se z džínsů.

'Tvé svlékání je vzrušující jako dokument o biochemii,' zavrčela a přistoupila ke mně. Lekla jsem se, ale byla rychlejší. Popadla mne za cop.

'Jau, to bolí! '

'Ale to má! A bolet tě to bude dycky, když budeš liknavá. '

Nečekala na mou odpověď, chytla ramínko mého živůtku a roztrhla ho.“

„Roztrhla ti oblečení? Bála ses jí?“, tvářil se Hin-ko účastně, ale za touto maskou schovával vzrušené potěšení.

„Ano! Vyděsilo mne to! Ale to nebylo vše! Chytla mne za prsa a zaryla do nich nehty.“

„Bolelo to?“

„Ježíš! A jak! Ale ještě víc, když mi zmáčkla prsty bradavku a tiskla ji jako ve svěráku!“

„Popiš, jak tě to bolelo!“

Shi-Su zaraženě zajíkla: „Proč?“

Ale hned jí došlo, že by měla být poněkud pokornější. Napravila to: „Pardon. No, to se nedá popsat. Ty pocity. Jako kdyby tlak na to citlivé místo drtil kůžičku a od ní do celého těla projížděly jehly, které mne ochromovaly.“

„Zajímavý. Ale pokračuj, zajímá mne, jak se chová má podřízená.“

„Rhassa je krutá,“ hlesla smutně Shi-Su.

„Řvala sem bolestí, prosila, brečela a ona mě pak se smíchem odstrčila: 'Nauč se ovládat, kočičko! Klienti po tobě budou chtít spoustu věcí a tobě se to bude muset líbit. A teď….,' lehla si na stůl, vyhrnula si sukni a roztáhla nohy, 'teď mne koukej uspokojit.'

'Cože?,' vyděsila jsem se.

'No co čučíš? Klient platí a mnohdy přijde i se svou milenkou. Tak dělej! '

Nejistě jsem se sehnula k jejím bokům. Nevěděla jsem jak na to, takže sem tápavě hledala prsty to…. no…. vagínu. Tlouklo mi srdce, když jsem se k ní skláněla. To mi bylo fakt cizí. Hrubě mne chytla za vlasy a přitlačila mi hlavu mezi nohy a stehny jí pevně stiskla….,“ hlas jí odumřel.

Hin-ko se pobaveně usmíval. Představil si, jak to nezkušené děvče bázlivě vystrkuje svůj jazýček a dotýká se jím naběhlých pysků své šéfové. Nejistě je olizuje a otvírá a hledá jím cestu. Rhassa si zcela jistě vášeň odřídila sama. Zvýšila stisk a přitiskla svou vlhkou kundičku na obličej své svěřenkyně.

Začala se pohybovat, takže drsné chloupky škrabaly Shi-Su na tváři. Brzy jí zaplavila slast. Možná i vykřikla.

„Uspokojila's jí?, “ optal se pobaveně.

„No asi ano. Vykřikla rozkoší. Ale stejně. Vynadala mi: 'To nebylo dobrý. Musíš se víc snažit.'

Omlouvala sem se, ale ona, že si to musím uvědomit vnitřně.

'Vnímala's někdy pořádně svou kundu? '

Ta vulgarita a hrubost mne zděsila. 'Já nevím. Asi ano. '

'Lehni si a roztáhni nohy. '

Myslela sem si, že bude po mně chtít, abych masturbovala. Ale ona vzala do ruky kožené důtky a praštila mě jimi přes pohlaví.“

Hin-ko se usmál. Představil si ty kožený řemínky, jak se bolestivě zakusují do citlivého místečka. Jak se dívka prohýbá bolestí, ale Rhassina pevná ruka jí drží v kýžené poloze. Jak rostoucí intenzita švihu barví stydké pysky do ruda a holka se svíjí zakoušeným utrpením.

„Rhassa je vážně krutá. Já se jí bojím, pane. Prosím, nic jí neříkejte,“ žebroní Shi-Sa.

Hin-ko se usměje a děvče pohladí otcovsky po vlasech: „No tak už nebul. To žádný chlap nemá rád. A teď padej do koupelny, umyj si obličej a vypadni. Já už mám zpoždění.“

Jakmile za Shi-Sou zapadly dveře, slastně se protáhl.

Teď ještě vyřešit tu Sinn.

--- konec I.části ---