Ze své zkušenosti bych chtěla pro začínající s BDSM napsat pár řádků ohledně seznamování se. Většina z nás se uchyluje k seznámení prostřednictvím internetu a tématických místností na různých chatech. Zde je pak vetší prostor na komunikaci než přes inzerát. Můžeme a nemusíme věřit všemu, co nám virtuální partner píše. Pro mě platí pravidlo, že když se chci upřímně seznámit, tak si nevymýšlím a to také předpokládám i na druhé straně. Jak se říká, " lež má krátké nohy". Ale ne vždy to tak funguje. Ještě taky zůstává možnost klasického seznamování přes inzerát. A proto bych virtuální pisatele rozdělila do několika kategorií:

• Kecálkové

      To jsou lidé, co si hrají na zkušené domíky, subíky a subinky. Vypráví barvitě a poutavě. Je velice snadné podlehnout jejich kouzlu a fantazii. Zamotávají hlavu nezkušeným jedincům. Psaní mají velice poutavé až fascinující a dokáží dráždivě popisovat, co by s vámi udělali, kdyby jen mohli. Při bližším povídání shledáme v jejich vyprávění mezery, ač už technické nebo faktické. Občas se stane, že jejich vyprávění je kopírováno z několika povídek najednou a různě kombinováno. Jsou v podstatě neškodní, jen nám zabere hodně času než na to přijdeme a pak se divíme, kolik času jsme tomu tlachaní věnovali, protože téhle skupině nejde o žádné seznámení, ale jen o upoutání pozornosti a ukrácení dlouhé chvíle.

• Lovci

      Tato skupina už tak bezpečná není. Většina z nich si hraje na přísné domíky a dominky. Zase pomocí naučených postupů se nám vryjí pod kůži. Sehrají na nás cituplné divadlo o tom, jak jsme úžasní a
pro ně naprosto nepostradatelní. Jen se jim dostaneme pod ruce veškerá pravidla slušného chování a zacházení jdou stranou a nezáleží jim vůbec na druhém. Snaží se jen urvat, co se dá, prostě zabodovat.
A je jim jedno za jakou cenu . Fyzické stopy se zahojí, ale ty psychické někteří nezkušení nedokážou pak dlouhou dobu překonat. Jejich heslo je: "jsi subinka, tak musíš dělat co chci já". (Tato skupina je podle mne nejnebezpečnější - pozn.editora)

• Amatéři

      Do této skupiny bych zařadila lidi, co se snaží už zodpovědněji přistupovat k danému tématu. Ledacos si o tom už přečetli a domnívají se, že už vše znají. Nicméně jejich úroveň dominance či submise skončila přivázáním hedvábným šátkem a postříkáním šlehačkou. Věnují se protějšku, protože ví, že tak je to správné a tak to má být, ale v podstatě jim jde jen o netradiční zážitek a o zajímavé zpracovaní pohlavního styku. Tuto skupinu mám ráda, protože se aspoň snaží naučit něco nového, i když jim to často neklapne a ve finále na svůj protějšek nestačí. Oceňuji snahu pro partnera připravit nějaký nový a osvěžující sexuální zážitek. Ono se nedá subinkou a nebo dominantem naučit. To se musí cítit.

• Přirození

      Tak to jsou ti, co hledáme. Mají to v krvi. Ať už je to subík či dominant. Jejich chování je naprosto přirozené a nemají potřebu si hrát na něco. Vědí to o sobě a na každém je, zda jejich hru přijme a nebo ne. Vyznačují se nesmírnou trpělivostí ohledně komunikace. Vědí, že vybraný objekt je potřeba patřičně poznat, zpracovat a navnadit. Jak už po netu tak pak následně u kávy či skleničky něčeho dobrého. Podotýkám, že schůzka by měla probíhat na veřejném místě. (To ostatně platí u všech schůzek.) Takovým nevadí, že při prvním setkaní o samotě bude mít protějšek jištění od kamarádky či kamaráda na telefonu a bez problémů jim umožní informovat o tom, že se nachází v pořádku. Uvědomují si, jak je důležité se navzájem poznat a jakou práci dá vybudování důvěry. Protože bez tohoto odevzdání se do cizích rukou nikdy nemůžeme prožít a užít si D/s hrátky.

A ještě dělení podle typu vztahu:

• Lekcaři

      To jsou většinou zadaní a hledají trvalejší vztah s podobně postiženým protějškem. Bez narušení rodiny, pouze za účelem setkáni pro D/s hrátky.

• Vztažníci

       Ti, co hledají nejen hrátky a útěk z reality, ale chtějí D/s vztah. Partnera nejen do pout, ale i na jiné společné aktivity. Takových jedinců je sice dost, ale sladit BDSM a normální život je někdy velice složité.

Na závěr bych chtěla ještě zdůraznit jednu skupinu, která by se dala nazvat jako Prudiči. Nechtějí nic, jen přenést negativní myšlení a děsně se baví tím, když se jim podaří někoho, naštvat, urazit či dokonce mu znechutit další pohyb na netu. Je vidět, že anonymita tohoto média poskytuje neomezené možnosti. A tak Vám všem přeji, ať Vaše chvíle, které trávíte na internetu chatem, či dopisováním prostřednictvím emailů, je bez těchto negativních vlivů a ať Vaše písmenka vždy najdou jen tu pravou a nefalešnou odezvu.

S laskavým souhlasem autorky převzato z jejího blogu.