Skončil jeden starý rok. Začal rok nový. Přelom jsme prožili, jak již v minulosti dvakrát, ve společnosti nám milých a spřízněných duší. V BDSM společnosti. A tom bych ti dnes, milá Sáro, rád napsal.

Letošní přelom roku byl ale poněkud jiný než ty dva předchozí. Jiný v tom, že se na Tvrzi tentokrát sešly dvě generace „úchylů“, rozuměj generace ve smyslu působení v této oblasti, potažmo na Tvrzi, nikoliv ve smyslu rozdílu věku. Řekl bych, že tento přelom byl přelomový. A taky ti hned řeknu, proč.

Uvědomil jsem si totiž, milá Sáro, že ne všichni, kdo jezdí na naši Tvrz, nemusí se mnou sdílet stejné pojetí v přístupu k lidem a v pohledu na to, kdo by na Tvrz jezdit měl a směl. Asi je to normální a přirozené, že se ve všem se všemi neshodnu, nicméně mne to stejně trochu překvapuje. Protože jsme se vždy snažili, aby na Tvrz jezdili lidé s velmi podobným smýšlením, jako máme my sami.

Minulý rok byl vlastně celý takový přelomový. Udělali jsme (sice ještě zcela nedodělali) pár úprav na Tvrzi, udělali pár nových formátů akcí, poznali pár nových přátel, ztratili pár iluzí o pár lidech, ujasnili několik vztahů, přestěhoval jsem naše stránky na nový redakční systém, ale zejména se naprosto obměnila skladba návštěvníků Tvrze na akcích. Samozřejmě, že pár „skalních“ zůstalo, to je asi logické, nicméně ta obměna je tak markantní, že to některým (překvapivě) může působit jisté potíže.

Těch důvodů je, samozřejmě, několik. Většina objektivních. Za prvé je tu přirozená obměna. Za druhé těhotenství některých „úchylek“. Za třetí rozpad některých vztahů. Za čtvrté „nesednutí“ termínů akcí některým časově vytíženým lidem. Nu což, to jsou všechno věci, které přináší život. Jednu chvíli jsem si říkal, jak to dopadne, když se neobjeví další, noví lidé. Zbytečně. Objevili se a dokonce i pár takových, které jsme si, viď Sáro, velmi rychle oblíbili. A to mne těší.

Je téměř jisté, milá Sáro, že některým „skalním“ tato adaptace na nové tváře může činit jisté obtíže, zvláště těm konzervativněji založeným jedincům. Ale pak je tu spousta takových, kteří to vítají, stejně jako my, a berou to i jako zpestření a okysličení našich akcí. Nové tváře, nové vztahy, nové zážitky a zkušenosti. A za sebe říkám, takto by to měli brát všichni. A proč? Protože styl a směr Tvrze určujeme my dva, Sáro. A my říkáme, že to je dobře. Vždy jsme byli otevřeni novým, mladým a hlavně rozumným lidem. A tak to taky zůstane. Ať se to někomu líbí či nikoliv.

A ještě mi to nedá, milá Sáro, abych nezmínil jeden nešvar, který se objevil a ke kterému mám potřebu se vyjádřit. Nešvar jakéhosi privilegia. Privilegia na Tvrzi. Dotčení dotyční jistě budou vědět, ostatním vzkazuji touto cestou, že rozhodování o tom, kdo bude či nebude jezdit na Tvrz, o tom, kdo a jaké výhody či nevýhody bude na Tvrzi mít, o tom, koho máme rádi, o tom všem jsme si vždy rozhodovali, rozhodujeme a rozhodovat budeme sami. A doposud to fungovalo výborně. Nevidím důvod cokoliv na tom měnit. A myslím, že se mnou souhlasíš, Sáro.

Tvůj Kahofer