Ten stereotyp byl nesnesitelný. Ráno mě celou polámanou po probdělé nudné noci vzbudil jekot křičících dětí, honících se navzájem po bytě. Ranní kolotoč mohl začít. Udělat snídani. Vypravit děti do školy. Ukázat manželovi, kde si nechal brýle, trenky, po sté kde máme v lednici džus. A ta noc. Miláčku můžu se tě dotknout tady. Miláčku dělám to dobře. Miláčku vzrušuju tě. Byla jsi ? já už jsem. Kolikrát už jsem přepočítala kolik je na stropě trámů, v duchu porovnávala novou halenku ke svým všem botičkám. Prostě noc s velkým N.  Ale úsměv se mi ráno přeci jen  do obličeje trochu vrátil. Dnes ráno přijde Pán a jdeme spolu na návštěvu k jedné naši známé domině. Taky jsem dostala zvláštní úkol a teď s ním musím bojovat jestli ho splním. Nějak mlhave vím, že děti jsem vyprovodila se svačinou a manžela s pusou. Možná jsme pokrytec ale mám ho tak nějak  ráda. 

      Kdy už konečně přijdeš Pane. Plním Tvůj úkol jak jsi chtěl. Nechce se mi dostat patnáct rákoskou. Roztažena, nohy do praku, ležící na zádech na zemi proti vchodovým dveřím.

     Docela jednoduché je se pro Tebe udržovat mokrá, stačí mi jen se jí  jemně dotýkat a myslet na to, co všechno se mnou děláš. Jestli zrovna otevřeš a někdo půjde kolem, já se snad propadnou hanbou ale vzrušení s očekávání je silnější. Náhle se rozletí dveře. Díváš se mi do očí a ve mě je radost i malá dušička. Poslušne pozdravím. Neříkáš nic, rychle však citím jak hrot Tvého deštníku se dotkne až čípku. Vyjeknu. Kopanec za to je bolestivý. Vidíš, že jsem pro tebe pane mokrá a poslušně olížu ten hrot. Hrubě za vlasy jsem odvedena. Nevím jak Vy dámy ale mě přijde krásné snídat se svým chlapem. Ale neše snídaně se od těch filmových romantických trošku liší. Ty si čteš noviny, já nepřijemně svázaná na stole. Občas mě navštívý Tvoje prsty aby sis je navlhčil pro otočení stránky.

     Sloužím Ti i jako talíř, jen ta vidlička by nemusela jít tak hluboko, když si s ní ukrajuješ vajičko na mém bříšku. Jsem jen Tvoje hračka Pane, nic víc.  Jsi čistotný a po snídani si čistíš zuby. Ale proč ten kartaček musí čistit mého poštěváka a skončit  hluboko ve mě. Odcházime na návštěvu. Myslím si, že mi obojek sluší. 

     Pán popíjí s dominou Evou kafíčko. Je krásně obepnuta v latexu. I její mlaďounký otrok. Z latexu mu kouká jen malý pevný zadek a napřímené péro.

     Domina má nožku přes nožku v krásných dlohých šněrovaných kozačkách a s Pánem klabosí, zatímco my s otrokem pomalu souložíme u jejich nohou. Máme to za úkol ale  sakra nemáme povolený orgasmus. Je to vážně težký věrte mi.

     Pán s dominou nám mění pozice a když se domině něco nelibí, pálí mu cigaretu o zadek a řve na něj. Jsi jen můj popelník rozumíš. Pán si  s ní taky nezadá. Rákoska se při  neposlušnosti zvěčňuje na mých prsou. Taková návtěva končí tak, že domině musím vylizovat jeji lasturu plnou od subíka, který ma s přirození jen sesukovaný rudý cucek za trest. Pán ví, že to nesnáším ale co nadělám, poslouchat se musí, tak jako se nechat dusit pérem i přes slzy. 

     Dneska ale ne, pán se chová nějak divně. Mě celou mokrou před orgasmem  odvádí pryč. Zmateně se na něj dívam ale on se  vůbec nedívá,  jen mě svazuje a s roubíkem hodí do auta jak kus hadru. 

      Jsem vystrašená, zmatená občas upadnu, konečně mi pán sundá roušku.

      Jakási potemnělá hala ale plná postav. Moje oči si jen pomalu zvykají na kontrast ostrých kuželů světel  a tmy. Kousek ode mě je vlčák s náhubkem a polonahá divka taky na vodítku s náhubkem na čtyřech u nohou nějakého chlapa, který ji ukazuje druhému a hlasitě se smějí. V rohu je divný vozik a žena s chocholem slintající do udidla, přes oči klapky.

     Opodál je slyšet řev. Dvě dívky dostávají karabáčem. A chlapy kolem je povzbuzují s bankovkama v rukách. Pár siluet postav je divných, jak když stoji na stropě. Všude je plno ran vzliků a smíchu, žen co klopí poslušně zrak do země a pokorně děkují a líbají panům cokoliv. 

      S děsem v očích vzhlížím k Pánovi ale ani jeden pohled. 

     V tomto hloučku byl zvláštní větší kruh, tvořený z ostnatého drátu a neviděla jsem, že by do něho někdo vkročil.

     Do haly vešel podsaditý vousatý hustě potetovaný chlap. Lidi utichli.

    Dnes máme zvláštní příležitost. Zahlaholil. Náš kamarád se stěhuje za hranice a draží subku.

     Oči pána se na mě hluboce zadívaly.

    Nemůžu se o Tebe starat, protože budu daleko ale nechci abys bezprizorně zvlčela.

    Takovou úzkost jsem v životě nezažila, krve by se ve mě nedořezal ani Dolcett.

     Ten tetovaný si pro mě přišel.

     Pán jemně prikývl ať jsem poslušná. Vstoupila jsem bojácně do kruhu. 

    Prodávající mi rozpustil vlasy z culíku na ramena a všem ukazoval jejich pevnost hrubým cloumáním za ně. Strhával ze mě šaty. Snažila jsem se utéct ale dostala jsme pořádnou ranu bičem přes lýtka. 

     Pod úderem bičíku jsem musela zvedat  střídavě nohy do výšky a vydržet. Citíla jsem se hrozně ponižovaná. Všichni se koukali a na jejich kmitajících očích různě po mém těle bylo zřetelné jak mě stále posuzují. Na příkaz jsem musela i zaštěkat co nejvíc nahlas a opět prokázat svoji výchovu. Jak ponižujicí řikala jsem si ale to nic nebylo proti tomu co mělo přijít. Musela jsem si lehnout. Do široka roztáhnout stehna a pysky, Páni si mě tak mohli prohlídnout nejen ze všech stran ale i zevnitř. Tetovaný vyvolávač přikývl na žádost, že si zájemci mužou sáhnout. To už jsem to nevydržela a rozbrečela se. Veřte, že se jich našlo hodně ale tak mokrá jsem snad nikdy nebyla i když jsem se vnitřně bráníla. Opravdu. Opravdu ? Zřejmě moje slzy a naběhlá mokrá pi..a šponovaly cenu nahoru. Ne ten tlustý hromotluk to ne. A je to přikleplé. Ale kdo mě nakonec koupil ? Neviděla jsem ho nebo ji přes dav. Pak to šlo velice rychle. V černém koutku na studené ocelové židli, pod nátlakem spousty paží, kdy jsem se nemohla hnout, natož nějak bránit, jsme dostala ocelovou vysačku na pysk s písmenem K. Později se snad dozvím co to znamená. 

     Klopýtajíc jsem s brekem došla k Pánovi. Jeho kamenná tvář jako vždy, jen oči má kalné a smutné. Objal mě svým mohutným náručím, ve kterém jsem se tak často skrývala před světem svazaná nebo samý kolíček či vosk. Jsou objetí, které nezapomenete. Přes rameno jsem se ještě ohlédla do těch očí, naposled.

     Ale už na mě čekal. Přes slzy a šero jsem ho nevidela ale byl velký. V pruhu světla jsem jen zahlédla jeho velké ruce svírající bičík. Došla jsem až k němu. Poslušně sklopila oči a čekala.  Tvrdým cuknutím za voditko jsem se pohnula pomalu pokorně za ním. Něco mi řikalo, že mi začíná hodně tvrdá služba.