Klečí na kolenou, vzpřímená, ruce za hlavou. Před chvílí, na jeho příkaz, si svlékla sukni. Zůstala jí jen černá halenka, kalhotky, punčochy a lodičky. Slyší, jak za zády usedl na houpací křeslo a pomalu se pohupuje. Stará židle vrže. Neví, co ji čeká, vůbec ho nezná. Neví, jestli je hodný nebo zlý. Neví, jestli je krutý nebo laskavý. Ví jen, že je dominantní a že jeho nadvláda se jí líbí. Křeslo přestalo vrzat. Pohyb ustal. To napětí je šílené. Zavřela své velké, modré oči. Tělem jí projela elektrizující vlna vzrušení.

Najednou, nečekaně se znovu ozvalo vrzání houpajícího se křesla. Zhluboka se nadechla, neuvědomila si, že ve chvíli naprostého ticha napětím ani nedýchala. Nějakou dobu se místností ozývá jen vrzání. A znovu ustalo. Do naprostého ticha zazněl jeho hlas. Je silný, autoritativní. Přikázal jí vstát a rozkročit nohy. Sám vstal z houpací židle, přešel za její záda, zachytil prsty okraj jejích kalhotek a stáhl jí je. Tep jí vyletí, má strach. Přemýšlí, jestli mu může věřit, je proti ní tak velký, lehce jí přemůže, nemá šanci se ubránit. A přece mu věří a důvěřuje.

Znovu se posadí do křesla. Chce, aby se otočila k němu čelem. Pomalu, nejistě se otočí. Znovu rozkročí nohy a dívá se do stěny nad jeho hlavou. Opět se začne pohupovat v křesle. Dívá se na její nejistotu, na její rozpaky, napětí v jejím obličeji. Chvíli ji tak nechá, než se přestane houpat, předkloní se a natáhne před sebe ruku dlaní vzhůru.

"Víš, jak chodí čubina pánovi na ruku?" zeptá se jí.

Zakroutí hlavou, neví.

"Udělej dva kroky dopředu!"

Poslechne. Jeden krok, druhý. Mezi rozkročené nohy zajede jeho nastavená ruka. Cítí mokro její jeskyňky. Pokojem zazní jeho hlasitý, výsměšný smích. Vstal a oběma rukama ji chytil za obličej.

"Tak ona je, čubka jedna, nadržená. Jsi špinavá, nadržená kurvička! Stačí tak málo a každý pozná, co jsi zač! Sundej halenku, předkloň se a opři se o opěradla židle!"

Cítila se ponížená, styděla se. Stála bez pohnutí. Chytil ji za krk a stlačil do předklonu. Zachytila se rukama opěradel. Přejel rukama po jejím vystrčeném zadku, zajel mezi půlky zadnice a ještě níž... Jeho ruka si hrála s její mokrou kundičkou. Dál se jí vysmíval a ona držela, v očích slzy ponížení. Jednou rukou jí stáhl vlasy a zvedl hlavu, do teď skloněnou. Mokrou ruku jí dal před obličej.

"Dívej, jak jsi mokrá, ty nadržená čubko! Styď se!"

Mokrým prstem přejel přes její sevřené rty. Otřel si ruku do ručníku. Vzal do ruky důtky a ukázal jí je. Zděšeně se na ně dívá. Teď už má velký strach.

"Prosím, pane, to ne," v očích se jí lesknou slzy.

Vzduchem zasviští šlehnutí důtek, ale na její tělo proužky kůže nedopadnou. Zatím. Místo rány lehce přejede kůže po jejích prohnutých zádech, po její vystrčené prdelce.

"Co čubko, máš ráda kůži?"

Jak odpovědět, aby pána nerozzlobila? Kůži ráda má, ale ne, když jí zrovna hrozí, že dopadne na její tělo, spíš jako součást oblečení.

"Ne, pane, nemám."

Opět místností zazní jeho výsměšný smích. Na zadek dopadne rána, bolestí a překvapením vykřikne. Následují další a další rány. Zadek jí pálí, ale bolest není tak hrozná, jak se bála. Rány ustanou. Zavrže postel, jak na ni dosedl. Chvíli se nic nedělo. V místnosti bylo ticho. Ví, že se dívá na její vyšpulený, teď už určitě červený zadek.

"Pojď sem a klekni."

Narovnala se, otočila a přistoupila k němu. Cestou se podívala do jeho obličeje. Byl bez výrazu. Naháněl jí strach. Přemýšlela, jestli by nebylo lepší vzít své oblečení a utéct, ale něco jí k němu přitahovalo jako magnet. V té kratičké chvíli se rozhodla, že zůstane.

Klekla si na místo, které jí určil, hlavu sklonila a čekala. Jemně jí pohladil po vlasech, odhrnul pramen vlasů z jejího obličeje. Přejel jemně po její tváři. Nadzvedla hlavu a vychutnávala si jeho teplé, jemné prsty. Ano, udělala dobře, že neodešla, že zůstala.

Natáhl se a vzal do ruky rákosku. Nohy jí zdřevěněly, že teď nebyla schopná pohybu, natož útěku. Švihl jím vzduchem.

"Tak to je rákoska, moje oblíbená!"

Zděšeně se dívala na nástroj trestu.

"Ohni se mi přes kolena!"

Poslechla, rukama se zachytila jeho nohy. Rákoskou jezdil po jejích zádech. Strachem téměř nedýchala, tiskla se k nohám, oči pevně sevřené. Rákosku ovšem vystřídala jeho ruka. Jemně, příjemně se dotýkal její teplé kůže na zádech, na pevném zadečku.

Najednou, když už to nečekala, dopadla na prdelku rána. Sykla bolestí. Pohladil jí po zádech, po vlasech. A další nečekaná rána. Teď už vykřikla a pevně stiskla jeho nohu. Následovala další a další, raději je nepočítala, jen kůže pálila.

Rány přestaly, zvedl jí z kolen a nechal jí klečet na zemi. Pohladil jí po vlasech, po tváři, po rtech.

"Na seznámení to dnes stačilo, ale to byl jen začátek!"