Ráda bych vám pověděla příběh (samozřejmě po dohodě s hlavní představitelkou tohoto příběhu), který mi nedávno svěřila má kamarádka. Při vyprávění byla velmi smutná a chvílemi jakoby byla celá někde jinde. Svěřila se mi tedy s tímto:

„Víš, po dlouhé době jsem našla skvělého Pána, kterého mám velmi ráda a naprosto mu věřím. Ale poslední dobou mám pocit, jakoby o mě (jako o subinku) nestál.

Řeknu ti něco o něm, ať víš vše a můžeš si na něj udělat vlastní názor. Poznala jsem jej na netu a velmi příjemně na mě působil. Povídali jsme si o všem možném, o tom, co mám ráda, mé zkušenosti atd. Dal mi za úkol vyplnit dotazník, který jsem po pravdě vyplnila a obratem vrátila. Časem jsem k tomu přidala i další představy o tom, co bych ráda někdy zkusila. Při prvním našem setkání, které proběhlo u kávy, jsme vše opět důkladně probrali.

Nastal den, kdy jsem měla dojet na první lekci. Byla jsem z toho velmi nervózní, jak je u mě zvykem. Nebudu ti popisovat, co se mnou vše prováděl, určitě si to dokážeš živě představit, ale už po té lekci jsem měla pocit, že mi něco maličko chybí. Tehdy jsem o tom nějak moc neuvažovala, až teď. A proč? Však vydrž, k tomu se dostanu.

Při další schůzce jsem se velmi styděla před cizími lidmi a Pán to věděl. Ale do ničeho mě netlačil. Když jsem ale nakonec sebrala odvahu zkusit to, nelitovala jsem. Pán velmi pozorně sledovat mé reakce a já si tu chvilku užívala. Potom ale něco chybělo a já se zamýšlela nad tím, co to je a co s tím. Ale neřešila jsem to a dala tomu šanci, že se to změní.

Při dalších setkáních byl Pán čím dál víc chladnější. Brala jsem to, že jej moc zlobím a jsem stále moc drzá, ale netušila jsem, že toto je právě ten důvod, který Pána odrazuje. Spíše jsem se snažila jej svým chováním navést, co má dušička potřebuje, proto jsem občas porušila i nějaký zákaz, který mi dal, ale potom mě to mrzelo víc, než si myslel. Mluvila jsem sním o tom problému a slíbila, že už se polepším. Věř mi, že se o to děsně moc snažím, ale nevím, jak to bude dál.

Víš, jsem drzá, neposlušná subinka, která s Pánem stále smlouvá, ale ráda bych se změnila, to vše bych udělala pro něj, kdybych věděla, že když budu potřebovat obejmout, tak to udělá a nebude čekat, až se vybrečím a uklidním sama. Víš, to je ta věc, která mi vždy velmi chyběla a i teď chybí. Nevím, jak už to lépe říci. Dokázala bych pro něj za toto udělat cokoliv. Vím, že potřebuji přísnou ruku a důkladně dostat až na zem, ale mám pocit, jako bych právě toto nemohla čekat od něj.

Každý, kdo jej zná, říká o něm jen to nejlepší, ano, i já jsem ráda, že jej znám a souhlasím s nimi. Ale chci svého Pána, který bude stát za svým, ať budu hodná či zlobivka. Kterému se budu moci celá oddat tělem i duší a budu pro něj schopna udělat i to, z čeho mám strach. Chci k němu vzhlížet, ale i plakat, smát se a vědět, že mou odměnou bude jeho hlas, jeho dlaň, jeho objetí, pokud si nebude jist, že už jsem zas v pořádku. Je spousta věcí, co nedělám ráda, to jo, ale já je ve svém subčím životě potřebuji a nejhorší je, že si to uvědomuji a pokud mi chybí, jsem nesvá, ale zároveň pokud na ně má dojít, mám z nich strach, i když uvnitř vím, že je to pro mé dobro.“

Podívala se na mě svýma uplakanýma očima. Objala jsem jí a přitiskla k sobě. Byla ráda, že se mohla někomu svěřit a rozplakala se ještě víc. Stále přemýšlím, jak jí nejlépe poradit, ale jak se říká, víc hlav víc ví. Najde se někdo, kdo jí poradí?