Vše o BDSM

    Když jsem jednoho krásného letního večera brouzdal po tetě Wiki, zaujal mě na odkazu Bdsm fakt, že vlastně ani neexistuje nějaké smysluplné rozřazení submisivních jedinců podle stupňů věrnosti. Že píšu blbost? Uvidíme. Já bych řekl, že jsou tři druhy subinek:

     Ruce se mi klepou nedočkavostí, když  otevírám bránu a zajíždím autem do dvora. Konečně jsem sám! Konečně na mě nikdo nevidí a konečně se můžu věnovat sám sobě! Rychle z auta vyndávám balíčky, které jsem si dnes vyzvedl na poště. Dopoledne jsem odvezl manželku s dětmi na prázdniny k babičce.

     Sumbisivně vzato, mohla bych mávnout rukou nad kdekým a kdejakým názorem na cokoli, ale příležitostně  mě přepadne potřeba hájit svou pozici, přirozenost, svéprávnost, filozofii, postoj, a to v návaznosti na agresivní, úzkoprsé názory psychologujících vanilek - diagnostiků. „Do klece s vámi, úchylové. Vy chudinky blbinký, zamindrákovaný  subinky, to nemáte hrdost?… “.  

Nebe si zabralo zlato roztavené

a na zem vrhá nelítostné biče žhavé lávy.

Kroky jsou těžké, omámeně  unavené,

tělo se vlhce lepí, oči jasem pálí…

Lístek se nepohne, ztěžka se všemu bytí dýchá,

vzduch pomalu se valí,

země jen rozpukaně vzdychá

zeleň i tvorstvo povadá…

Náhle se znavené hledí otvírá,

      Ahoj. Jmenuji se Alena. Je mi 32 let. Pracuji jako profesorka na jednom pražském gymnáziu. Obor Český jazyk, Dějepis. Cítím se atraktivní a zachovalá. Jsem černovláska, postava štíhlá, vysoká asi 165 cm, prsa trojky. Budu upřímná. Na vztahy mám docela smůlu, neboť téměř všichni chlapi, kteří se mi dostali do kalhotek se semnou vyspali a ráno byli ťi tam. Už od puberty mě vzrušovala představa mít pána, se kterým bych žila, on by mě vychovával, ponižoval, trestal, ale také odměňoval. Dal mi mému životu nějaký smysl. Já bych mu splnila jakékoli přání a vždy věrně klečela u jeho nohou. Zatím jsem ale neměla nikdy odvahu Vás hledat. Najdu Vás?

Piluje květy slovosledu,

má ještě pusu plnou medu 

a vějířem křídel motýlích,

v parném létě,

snáší na Tvé tělo střípky ledu.

Miluje Tě...

Pokládá si Tě do trávy

a tichým hlasem 

pohádku vypráví:

„Až sklidíme spolu Tvoje obilí,

zasadíme naše...

Upečem chleba a bude i sladká kaše.

Než se mé vzdušné zámky

usadí na červánky,

sedni si tam, kde má slunce trůn,

já zatím na míru našim snům,

postavím vzdušný dům

     Možná jste zaznamenali anketu, která před nějakým časem proběhla na těchto stránkách. A možná vás, stejně jako mě, zaujaly její výsledky. Když totiž sečteme odpovědi „Nechci jet sám/sama“ a „Nikoho tam neznám“, vyjde nám neuvěřitelných 31 %. A to nepřepočítávám procenta po odečtení těch, kteří hlasovali „ovlivněni“ tím, že už na Tvrzi byli. Opravdu je rozhodujícím faktorem pro poznávání nových lidí a vlastní sexuality doprovod partnera nebo naopak pocit osamění?

Naklepala zlehýnka,

     Ačkoliv to ještě v pátek odpoledne při odjezdu z Prahy na májové počasí příliš nevypadalo, nakonec se nám sluníčko ukázalo a tento víkend se nesl v duchu výletů, vycházek a pobytu na čerstvém vzduchu vůbec. A komu nebylo dáno užít si přes den, byl alespoň pofoukán v noci…

Zkusím něco napsat o prožitcích ze setkání - i když trochu chaoticky a útržkovitě. Byli to Nováčci na Tvrzi 2. Ještě odpoledne v autě cestou domů jsem byla přesvědčená, že nic takového nikdy sepsat nemůžu. 

Začnu malou připomínkou: bohužel odpadlo úvodní hromadné představování, takže nezaznělo, že jsme s Gentlemanem nepřijeli jako pár, ale jen jako dobří známí. Možná by se pak přítomní pánové osmělili a já toho mohla vyzkoušet na vlastní kůži mnohem víc. Příště. (No taky mám na profilu na Tvrzi uvedeno zadaná – moje vina, ale to má jiné důvody.)

     Je o mně (o nás subinkách) všeobecně známo, že občas zlobím nad rámec stanovených hranic a je jasně čitelné, že si tím říkám o to, aby se mi moje pozice důrazně připomněla. Uznávám, že čeho je moc, toho je příliš. Že mě to pak nakonec mrzí, i to je součástí mojí hry „kousek za hranici“, ale nesmí se stát to, že zatímco já si pořád hraju, druhý už odhodil bábovičky. Jestli to některé z Vás, subinek, pomůže, či snad dokonce svědomitě usměrní, házím do placu svoje pomocné subDESATERO.

     Bojíš se, ale zároveň vím, že mi plně věříš,  jemně kývneš a proud bolesti Ti zalije tělo, když jehla protne tvůj pysk. Držím Tě v náručí, hladím po tváři a líbám do vlasů. Jemné hrátky  s  bradavkami a tahání za ně Ti dávají tušit, kde budu pokračovat. Laskání znovu vystřídá tělem běžící bolest. Nemůžeš myslet na nic jiného, musíš se soustředit jen na ni. Díváš se mi lítostivě do očí, ale já nehnu ani brvou.