V pátek úderem sedmnácté hodiny se objevil první účastník a další přibývali ve více méně pravidelných desetiminutových intervalech. V devět hodin večer už praskaly tvrzní prostory ve švech a hrozilo, že pokud by někdo neregistrovaný chtěl dorazit na poslední chvíli, tzv. na blint, bude muset sedět někomu z přítomných na klíně (tedy ne, že by se nenašel nikdo ochotný vzít na klín nějakou hezkou milou subinku či dominku. :-) ), ale naštěstí se tak nestalo.

Nechci v tuhle chvíli předložit čtenářům reportáž o průběhu srazu úchylů na Takoníně, tu si přečtete z pera Dasky, která je náš faremní zpravodaj. Jen bych ráda reagovala na bouřlivou diskuzi v jednom diskusním klubu, která, jak podotkla Anet-Dom, rozdělila účastníky na dva tábory.

Aniž bych chtěla konkurovat osvědčenému srazovému reportérovi Wehrwolfu von Rhodaxovi s jeho brilantním vyjadřováním a osobitým humorem, řekla jsem si, že je také jen člověk a vzhledem k tomu, že celý večer pevně třímal v rukou svou subinku (svou tedy alespoň pro tento večer), nemohl být všude a vidět všechno, jelikož není brouk Pytlík. Řekla jsem si, že bych mohla také přispět svou troškou do mlýna. Když už máme my zvířátka své vlastní stránky, proč bychom nemohla mít též své vlastní reportáže. Ostatně jako zvířátka to vidíme trochu jinak a tak nějak z opačného konce než Páníčkové.