Agility

„Následující příběhy jsou smyšlené
a skuteční vyznavači Dog and Cat play podobné šílenosti
v reálu nepraktikují."

Nadešel fenčin den. Uvedení do psí společnosti. A hned na „velké akci“. David veze svou ženu převlečenou za fenku dalmatinku na Agility pořádanou několika „spřízněnými dušemi“. Pravidla nejsou stejná jako u skutečných „psích závodů“, všichni se hodlají především pobavit, je to příležitost k setkání, předvedení oblečků i k seznámení.

Výstava

„Následující příběhy jsou smyšlené
a skuteční vyznavači Dog and Cat play podobné šílenosti
v reálu nepraktikují."

Už dva dny chodíme po dvoře pořád dokola na krátkém vodítku. Chvílemi mě panička nechává odloženého. Dnes je však sobota a tak manželka Eva velí, abych se oblékl do oblečku. Sedím v rohu kuchyně a čekám, co se bude dít. Panička kupodivu nevychází z hracího pokoje, jak bych čekal, ale z ložnice. Není ani výrazně nalíčená, jak to mám rád, ani v ničem extravagantním. Decentní kožená sukně a sáčko. Přichází ke mě, zapíná vodítko a pak odcházíme k autu. Naučeně naskakuji do zadního prostoru, panička mi odepíná vodítko a odjíždíme.

Rexy a pejsek Goliáš

„Následující příběhy jsou smyšlené
a skuteční vyznavači Dog and Cat play podobné šílenosti
v reálu nepraktikují."

Jednoho dne přišla panička Eva domů a již ode dveří bylo znát, že ji něco trápí. Poručila, aby si Rexy oblékl obleček a čekal. Za chvíli se objevila panička. Krásná jako vždy, přísnost a nesmlouvavost jí dnes koukala z očí více než kdy jindy. Bez jediného slova zapnula karabinku na vodítku a odváděla si Rexyho do hracího pokoje.

Každý pes, když slyší podezřelý šramot, tak se tam hned vydá, nejinak tomu bylo i u mě, když jsem za keříkem slyšel pohyb. Byla již skoro tma, ale já zabral a vodítko se naplo. Panička zavrávorala, ale vydala se za mnou. Za keříkem jsem strnul, ale jen chvíli. Pak jsem začal vrtět ocáskem. Díval jsem se do očí čubičce. Očuchával jsem ji do doby než přišla i moje panička.