V pátek úderem sedmnácté hodiny se objevil první účastník a další přibývali ve více méně pravidelných desetiminutových intervalech. V devět hodin večer už praskaly tvrzní prostory ve švech a hrozilo, že pokud by někdo neregistrovaný chtěl dorazit na poslední chvíli, tzv. na blint, bude muset sedět někomu z přítomných na klíně (tedy ne, že by se nenašel nikdo ochotný vzít na klín nějakou hezkou milou subinku či dominku. :-) ), ale naštěstí se tak nestalo.

Objevily se tváře skalní i tváře poměrně nové a dokonce i tváře dosud neviděné. Večer probíhal v absolutním klidu a pohodě, účastníci se plynule přesouvali do z výčepu do mučírny a zpět a všude se povídalo, akčnilo, diskutovalo a smálo.

Příjemným překvapením bylo, že se v průběhu večera neobjevil ani jeden notebook (snad kromě závisláka B.m.x. ....dodnes nechápu, jak zvládne být na třech místech současně, akčnit a ještě přitom chatovat. :-) ) a dokonce se ani jednou v průběhu večera debata nezvrhla v odborné pojednání z oblasti IT.. :-))

Akčnilo se a akčnilo až do brzkého rána a teprve s šestou hodinou ranní se Tvrz ponořila do ticha a tmy.

V sobotu odpoledne se v mučírně s brašnou provázků objevil "subírebel" D.r.e.s a vázal a vázal a vázal. A je nutné mu přiznat, že umí. Jeho vázání vypadalo nejen hezky na pohled, ale inspirovalo okamžitě ke spoustě dalších nápadů.

V sobotu večer bylo možno na Tvrzi vidět zdravé jádro, které se pomalu a utěšeně rozrůstá, takže, ač polovina účastníků po obědě odjela, bylo v mučírně stejně plno.

S pozdním večerem se povedlo andílkovi přesvědčit bicí trio k repríze spankového xylofonu, ale po půl hodině si páni dominanti vyžádali přestávku na oddech. Jejich plíce a pravá ruka vykazovaly viditelné známky únavy. K pokračování už bohužel nedošlo...ale já říkám pánbůh zaplať za to. Nemůžeme si přeci vzít na svědomí, že během jediného srazu zruinujeme tři dominanty. :-))

Večer se zvolna přeměnil v noc a "subírebel" usoudil, že je ta správná chvíle na nějakou lumpárnu. Nejprve jsme debatovali o založení odborového srazu subíků, subinek a zvířátek, ale protože ještě nejsou dopracované stanovy, opustili jsme toto téma a diskutovali nutnost založení "sůboškoly", kde bychom se naučili jak správně vykličkovat z různých nepříjemných a bolestné vzpomínky přivádějících situací. :-)) Téma sůboškola však nebylo účatsnivšími se dominanty přijato právě s nadšením a tak na základě jejich postupně se nakrčujících čel jsme raději odvedli řeč jinam a shodli se, že tohle téma se bude pro příště diskutovat zásadně v jejich nepřítomnosti.

Další skvělý nápad D.r.e.s.e zněl, že svážeme, koho jsme ještě nesvázali.Byla jsem nadšeně pro do té doby, než mi došlo, že tím ještě nesvázaným má na mysli mě... ale při vědomí toho, že nadešel čas zaplatit za to, co jsem mu provedla já, jsem nastavila ruce jeho provázkům.

Tedy... být svázána vleže a užívat si to... tomu rozumím. Ale mít vyvázané ruce za zády až ke krku, nemoci s nimi pohnout a přitom se poprat s úkolem obsloužit žíznivé a pitíchtivé úchylstvo... to byl opravdu tvrdý oříšek. Znovu jsem si potvrdila platnost památné věty, že.. všichni mají kamarády, jenom já mám vás.. je velice pravdivá.-)) Ale přiznávám, že i já se královsky bavila a tak jsem se na svoje "kamarády" za jejich drobné škodolibosti vůbec nezlobila.

Takže... shrnuto a podtrženo... desátý jubilejní sraz se skutečně povedl, bylo vidět samé veselé a dobře naladěné tváře a některé dodnes bolí bránice od smíchu. Myslím, že všichni odjížděli spokojení, dobití a nebo nabití energií a já se už těším na sraz příští. A těším se o to víc, že na příštím srazu už nebude chybět madam Anet, po které se zvířátkům celý víkend moc stýskalo.

Pzn. pod čarou: Mé zvláštní poděkování patří kamarádce Bastičce, která mi přívezla obrovskou kost plnou masa... tak obrovskou ,že jsem ji proti svým zvyklostem a přesvědčení pustila do své misky a rozdělila se s ní. Bastičko... děkuji, haf.