Vyšla jsem si na procházku do lesa. Jen tak, projít se, zrelaxovat a načerpat energii. Už jsem takhle chodila po lese dost dlouho, když mne zaujal krásný mechový koberec, přímo vyzývající ke chvilce odpočinku. Byl tak vysoký a heboučký..., opravdu mi to nedalo, abych se na něj na chvíli nenatáhla.

Ležím, rozhlížím se kolem sebe a o kousek dál zahlédnu nádherný květ. Takový jsem ještě neviděla, vypadá jako by patřil spíše do tropů než do lesa. Jdu se tedy na něj podívat zblízka, abych si jej mohla pořádně prohlédnout.

V okamžiku, kdy se k němu přiblížím, ucítím krásnou vůni, která se zřejmě šíří z toho květu. Prohlížím si ho a nasávám tu osvěžující a zároveň jakoby omamnou vůni. Jsem v jakémsi opojení a najednou se cítím naprosto skvěle. Je mi horko a zdá se mi, jako by mne mé oblečení škrtilo. A v hlavě slyším slabý hlásek, který říká: „Svlékni se, budeš se cítit volná a svěží.“

A já, téměř jako bez vlastní vůle, se svlékám a svůj oděv odhazuji od sebe. Dál se kochám nádherou a vůní květu a najednou cítím, že se něco ovíjí okolo mé nohy. Podívám se dolů a ona je to nějaká větévka nebo co. Kupodivu mi to je celkem příjemné a vůbec mi to nevadí. K jedné větévce se přidává další a další a ovíjí postupně celé mé tělo.

Odněkud se objevily další dva květy a najednou jsem je měla přisáté na bradavkách. Každý květ na jedné z mých bradavek. Oddělily se od větévky a pevně držely, měla jsem pocit, jako by mi ty květy zaťaly do bradavek drápy. A najednou i větévky, které ovíjely mé tělo, se štiplavě zakously do mé kůže a pronikly pod ni.

V tu chvíli se přímo do mé žíly zabodl trn a já si uvědomila, že mi do těla něco začíná proudit, jako by se začaly rozehřívat a pulzovat všechny žíly a tepny v mém těle. Jako by celé mé tělo pulzovalo v rytmu srdce... Buch buch...... buch buch.... pravidelně a stejnoměrně pulzující celé tělo jako jedno velké srdce. Nevím, jak dlouho to trvalo, úplně jsem ztratila jakýkoliv pojem o čase a snad i prostoru.

Pak se pomalu zase vše uklidnilo a to podivné horko a tepot se usadil jen v mém klíně. A zase... buch buch..... buch buch. Pravidelně. Stejnoměrně. Chtělo se mi tam sáhnout a utišit ten žár, ale nešlo to. Větvičky, které ovíjely mé ruce, mi to nedovolily. Naopak, najednou jsem měla roztažené nohy, vyzvednuté nahoru. Poté něco vniklo razantně do mé pochvy a dokonale ji zaplnilo. Naprosto a zcela. Až bolestivě mi ji roztáhlo. Víc už to snad ani nešlo. Vetřelec v mém těle se začal pohybovat. Zajížděl ještě hlouběji a hlouběji do mé pochvy. Postupně, jako když kladivem zatlouká hřeb. Buch..... buch....... buch. Pravidelně. Hlouběji. Ještě víc. Víc už to, proboha, ani nejde... Mé pocity kolísaly mezi bolestí a rozkoší. Měla jsem pocit, že tohle slastné mučení snad nikdy neskončí. A také, že tohle mučení snad nemohu ani přežít ve zdraví. Ale když to bylo tak neskutečně vzrušující.... tak silné a intenzivní, ještě nikdy v životě jsem tohle nezažila, ten explozivní pocit vzrušení. Ikdybych se mohla bránit, neudělám to, zcela jsem tomu podlehla.

Když tu jsem ucítila, jakoby do mne začalo něco proudit a náhle nárazy ustaly. A mně to najednou bylo líto. Měla jsem pocit velmi silného napětí a dychtivě toužila po uvolnění. A najednou nic... klid. Už jsem pomalu začala propadat zoufalství, sama uspokojit jsem se nemohla, vždyť jsem byla naprosto znehybněna. V tom ale přišlo ještě pár opravdu tvrdých nárazů a v mém těle se rozlila žhavá láva, která prýštila ven a já celá se jakoby zmateně začala svíjet v divoké křeči.

Vetřelec zmizel a já opět ležela na zemi. Mé tělo, unavené a vyčerpané, se zmítalo posledními lehkými záchvěvy doznívajícího orgasmu. Pociťovala jsem neskutečnou únavu a vyčerpání a ač již osvobozena ze sevření větviček, nemohla jsem pohnout ani jedinou svou končetinou. Usnula jsem. Když jsem se probudila, ležela jsem oblečená v mechu tak, jak jsem se tam natáhla.

Takže to byl jen sen, pěkně živý sen. Cítím ještě ve svém klíně vlhkost. V lese pomalu ubývalo světla a od země prostupoval chlad. Zatřásla jsem se zimou. Rychle jsem se zvedla a vydala na cestu k domovu.

Přišla jsem domů a rozhodla se, že se hezky zahřeji ve sprše. Svlékla jsem se a ihned zpozorovala, že mám po celém těle červené skvrnky. Asi jsem si, já blázen, lehla do cesty mravencům. Nebo že by to snad přece jen bylo od něčeho jiného?!? Že by to všechno nebyl jen krásný sen?!?