Po čtrnácti dnech čekání a úmorné cestě jsem opět tady, na Sluneční tvrzi, u své Paní a svého Pána.

Rychle se s nimi přivítám a jdu se převléknout. Na dlouhé povídání není čas, je třeba dokončit přípravu pokojů pro hosty. Dnes se zde koná sraz BDSM a hostů je tolik, že Paní s Pánem museli přenechat i svou ložnici.

Jsem moc zvědavá, jaké to bude. Paní s Pánem mne uvedou do společnosti a představí jako svou fenku. Těším se a zároveň se obávám, jaké to bude, mezi tolika lidmi.

Čas rychle ubíhá a než se naději, jsou tu první hosté, práce je naštěstí hotova, takže se můžu převléknout a jít se s nimi pozdravit. Celý den bylo hezky a tak je příjemné posedět venku, jen škoda, že se dost rychle ochlazuje a nakonec nezbývá než se přesunout dovnitř. Mezitím ale hostů značně přibylo.

Ti, kteří zde již byli a nebo se znají odjinud, se zdraví. Dochází také k prvním osobním kontaktům mezi lidmi, kteří se znají zatím jen z internetu. Když tak procházím mezi lidmi, zahlédnu také mladého otroka s obojkem na krku a tak trochu mu závidím, že já ten svůj zatím nedostala.

Nemusím ale litovat dlouho, protože je tu můj Pán a posílá mne do mučírny, abych si ho tam našla a přinesla mu ho. Vezmu ho a poklekám před svým Pánem, aby mi ho mohl nasadit. Když mi ho nasadí, dovoluje mi opět vstát a odchází mezi hosty.

Pak si mne zavolá Paní a posílá mne, abych se šla do mučírny podívat na výrobky jednoho z hostů, moc se mi nechce, už jsem je zahlédla, když jsem si byla pro obojek, jen jsem si pozdě uvědomila, že jsem si dovolila odmlouvat Paní, a tak se mi dostalo té cti ochutnat její novou rákosku na svém zadku. Ještě štěstí, že kolem nebylo dost místa a Paní neměla ten správný nápřah..:-). Nezbývá mi tedy než uposlechnout. Vidím, že nakonec bych si také něco vybrala, jsou to všechno výrobky z kůže, a je mezi nimi i krásná ohlávka, jen mne mrzí, že místo udidla je tam ježatá kulička z gumy.

Čas ještě o něco pokročil a na scéně se objevuje první adept na výprask. Já tohle teda nemusím, ani přijímat, ani rozdávat, leda by mne někdo řádně naštval. Dokonce jsem nikdy nijak zvláště netoužila po tom se na to dívat, ale tady se připravuje něco výjimečného. Čtyři Madam najednou, jeden otrok připoután a druhého má Paní vyzývá, aby si klekl a počítal, pak ještě vydává poslední pokyny a začíná koncert pro bicí, skvěle secvičený kvartet. A já se opět přesvědčuji, jak úžasnou mám Paní, vše krásně koordinuje a ještě se stará o to, aby bitému, kterého vzala pod svá křídla, nebylo ublíženo…

Po nějakém čase se jdu podívat zase jinam . Brzy ale narazím na Pána a ten už má pro mne připraveno vodítko, připíná ho k mému obojku a vede mne zpět do mučírny, kde je teď shromážděna většina hostů a zábava v plném proudu. Usedá na pohovku ke svému známému a já poklekám k jeho nohám.

A je to…, nikomu z přítomných není třeba dále vysvětlovat, jak se věci mají. Všichni teď vědí, že patřím Panu Kahoferovi a Paní Anet, že jsem jejich fenka… a ani to nebolelo. A já jsem šťastná fenka, protože mám ty nejskvělejší Pány. Teď už jsem jen zvědavá, co budou chtít Páni se mnou předvést.

Dozvídám se to až po nějakém čase, Pán se rozhodl, že by chtěl zjistit, jak se mi budou zamlouvat elektrody na prsou. Přístroj, jež se chystá použít, je určen především pro elektroléčbu a tak nemám žádné obavy, to už znám, i když trochu jinak. Navíc ale také vím, že můj Pán by mi nikdy vědomě neublížil a že je velmi zodpovědný a opatrný, že se nemůže nic stát. Takže když dostávám pokyn, abych se svlékla do půl těla a ulehla na postel, nečiní mi to žádné problémy. Pán mi přikládá na bradavky a na prsa elektrody a pak nastává zkoušení, co přístroj umí a co je či není příjemné. Nakonec Pán nachází to správné nastavení a já si to krásně užívám, že je mi docela líto, když to Pán ukončí.

Ale čas pokročil a hosté se pomalu rozcházejí, někteří odjíždějí domů a někteří odcházejí do připravených pokojů. Je třeba se věnovat i jim.

Tak to bylo mé uvedení do společnosti jako fenka.