
Blázni mají štěstí
|
Toto je vyprávění příběhu, který se skutečně stal a není tomu tak dávno. Dnes už bych to nezopakovala, takže zůstala jen tato vzpomínka...
Seznámili jsme se na chatu v místnosti s příhodným názvem BDSM klub. Jak už to tam chodí, psali jsme si o tom, co se nám z této oblasti líbí, co nás vzrušuje, co bychom rádi vyzkoušeli v reálu. Postupem času jme zjistili, že kupodivu nebydlíme zase tak daleko od sebe, abychom se nemohli opravdu setkat. Já se dozvěděla, že on žije sám a má tedy k dispozici svůj byt. Aby se sešly takto příznivé okolnosti najednou, to je takřka zázrak, jak mi asi potvrdí mnoho příznivců BDSM.
Teď tedy nic nebránilo opravdu se setkat a naše představy realizovat. Začali jsme tedy domlouvat detaily, vyměnili si v první řadě čísla na mobil, abychom mohli komunikovat i bez PC. Pak začaly přicházet do mých vzkazů instrukce. První byla stručná:
"Přijedeš v sukni a punčochových kalhotách bez kalhotek!"
V další následovala adresa a další instrukce:
"Až přijdeš před dům prozvoníš mne a já tě pustím do domu, vyjedeš do šestého patra, vejdeš do dveří napravo, budou otevřeny, odložíš si a vstoupíš do pokoje napravo, opět budou otevřeny dveře, klekneš si čelem k oknu a zavoláš, že jsi připravena, já přijdu a zavážu ti oči.!"
Pak tedy přišla sobota, den a také hodina setkání a vše se stalo, jak bylo v instrukcích určeno. Já, klečící, mám zavázané oči a s rozechvěním očekávám, co se bude odehrávat dál.
Dostávám příkaz, abych dala ruce za hlavu a už cítím, jak jsou spoutávány folií.
"Teď se postav!", uslyším a než se naději, je sukně dole a já jsem odváděna někam jinam. Na chvíli jsou osvobozeny mé ruce , ale jen proto, abych byla zbavena halenky a podprsenky. Mé bradavky se okamžitě staví do pozoru, jak se jich náhle dotkl chlad a mé tělo se rozechvívá vzrušením.
Další instrukce: "Ruce za záda!" a už jsem zase spoutaná a dostávám příkaz si kleknout. Klečím a cítím, jak mi jeho ruce začínají přejíždět po bradavkách. Mé tělo okamžitě reaguje a prohýbá se jako luk, můj dech se začíná zrychlovat, následuje pohlazení po vlasech, po pohlaví a já se jen prohýbám, vzdychám a chvěji se.
Cítím, že se vzdálil a pak jsem na svých rozcitlivělých bradavkách ucítila štípnutí a také tlak, až po delší době mi dochází, že to asi budou kolíčky. Teď mne uchopily jeho ruce a on mne pokládá na záda a doširoka mi roztahuje nohy, stahuje punčochy a něco chladného začne vnikat do mé pochvy a punčochy jsou zase na svém místě a to něco tvrdého a chladného ve mně. Začne to vrnět a také brnět uvnitř mého těla a mně dochází, že je to vibrátor. Následuje roubík do úst, asi kdybych byla příliš hlučná. A zase to nádherné hlazení mého těla a tahání za kolíčky na bradavkách.
Pomalu se začínám ponořovat do svých pocitů. A už skoro nic jiného nevnímám. Zase mne zvedá do kleku a připoutává má zápěstí ke kotníkům, další hlazení. Nádhera! Zase jen pocity. Pamatuji si, že během setkání ještě několikrát změnil mou polohu a způsob svázání, dokonce ještě jednou i místnost, moc jsem to ale nevnímala, jen hlazení a dráždění a reakce svého těla. Stalo se přesně to, co jsem chtěla zažít, ztratila jsem pojem o čase a prostoru a utápěla se jen ve svých pocitech. Nakonec jsem několikrát nádherně vyvrcholila díky jeho šikovným prstům na mém poštěváčku.
Pak jsem dokonce dostala i cigaretu a kafe se zavázanýma očima a vibrátorem stále na svém místě a také došlo na první povídání. Ten člověk mi byl stále sympatičtější. No pravda je, že když mi rozvázal oči a já ho spatřila, bylo mi jasné, že bych si ho za partnera asi nevybrala, ale po tom, co jsem s ním prožila, byl můj vztah k němu úplně jiný, teď už věřím někomu, když napíše, že na vzhledu nezáleží. Ten člověk byl úžasný v tom, jaký mi poskytl prožitek, ani jednou nepřekročil stanovené hranice a nikterak nezneužil toho, že jsem mu absolutně vydaná .
Ale těm, kteří by chtěli následovat mého příkladu, bych chtěla říct, že až později jsem si uvědomila, jak nebezpečný to byl podnik a jaké obrovské jsem měla štěstí, že jsem narazila na slušného člověka.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
Komentáře
21. Duben 2010 - 22:35 — Eld

blázni vždy měli štěstí...
U mě to bylo v některých věcech podobné..Toho člověka jsem poznala ještě ten večer a bylo to dokonalé. Neskutečná důvěra v něj. A já byla 400km od domova, na cizím místě, v noci..ale to jsem v tu chvíli neřešila. Byl úžasný. (:
Blázni mají štěstí, něco na tom bude.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.