Piluje květy slovosledu,

má ještě pusu plnou medu 

a vějířem křídel motýlích,

v parném létě,

snáší na Tvé tělo střípky ledu.

Miluje Tě...

Pokládá si Tě do trávy

a tichým hlasem 

pohádku vypráví:

„Až sklidíme spolu Tvoje obilí,

zasadíme naše...

Upečem chleba a bude i sladká kaše.

Než se mé vzdušné zámky

usadí na červánky,

sedni si tam, kde má slunce trůn,

já zatím na míru našim snům,

postavím vzdušný dům

a s ním se sneseme na zem.

Udělám i ten bazén, 

zahradu plnou kytek, 

bez výčitek...,

práce jen trochu, od oka

a na ten perfektefekt zbytek,

otroka!" 

Joooo