Každý máme svojí krajinu a vzpomínku na to, jak se tam někdo vloudil, prošel nás křížem krážem, pochopil, zůstal a nebo odešel.

Slyším jak sviští biče, vrzaj provazy a chrastí řetězy, ale něha, té je pořád slyšet dost málo, no ne? Kolik je v BDSM světě něhy, tolik je v něm lásky, no jo.

KOUZELNÁ KRAJINA

Na jeden krok zdá se blízká,

má svoje kouzelný místa,

barevný vnitřní svět

a všude kolem tenký led,

tam kudy za ní?

Zdá se, že slyším její hlas:

Jdi kolem vrby skrze dlouhý vlas

a mojí tichou tmou přivřených očí,

až se Ti slunce čelem pootočí,

nespěchej línou zkratkou do úbočí…

Přes hory hor a jejich vnady,

uslyšíš zpívat vodopády,

podívej, duha, už jsi na krok tady,

sedni si ke mně do trávy…

Cítíš, jak zhluboka dýchám, když dech se ti tají?

Jak slynuté duše se o sebe opírají?

Touhy se vlní jak peřejky v louži

a těla se do sebe plouží,

krajina se probouzí…