Měla jsem tu čest, poznat hodně zblízka jeden dominantní pár a kupodivu jim ta Itálie trvá dvacet let. Když jsem jednou Paní česala vlasy, vyprávěla mi o tom, že si potřebuje nutně na pár hodin v kuse zabrečet, ale že si ten post nemůže dovolit. Tak jsem jí objala a ona plakala…, ale já se jí do očí nedívala, pro její pocit DŮLEŽITOSTi. Zašla jsem za Pánem do stájí, měl na sobě boty od hoven a viděla jsem, jak se přede mnou necítí zrovna dobře. A tak jsem se mlčky otočila na patě, abych mu ten pocit DŮLEŽITOSTi dopřála. Je to už pěkných pár let a já pořád nemůžu přijít na to, proč ten svět tolik pózuje. A proč dá takovou práci se skrze ty pózy dostat až do lidí. Ano, je všeobecně známo, že když Déčko povolí, eSko toho vědomě či nevědomě zneužije a formule se rozpadá, ale to je především o mantinelech, úctě a respektu. Nezapřu akutní potřebu se o někoho starat a mít tu svojí DŮLEŽITOST i já. Proč v sobě subinky popírají ženy? Pominu pocitovou rovnováhu poměru holčička versus starostlivá a milující partnerka, která má tendenci přikrýt svojí Paní, když se v noci odkope. No to už je vrchol, utřít Pánovi bradu, když se vášnivě zakousnul do pečenýho bůčku a omastek se mu blemtá do kníra. Jistě by hrozně rádi tu permanentní zodpovědnost a moc, vládnout jakékoli situaci, ale proč v sobě Dominanti popírají obyčejné ženy a muže? Tleskám všem D/s vztahům, kde je prostor i pro toto. A budu ráda za nějaké ty Déčkové argumenty.