Piluje květy slovosledu,

má ještě pusu plnou medu 

a vějířem křídel motýlích,

v parném létě,

snáší na Tvé tělo střípky ledu.

Miluje Tě...

Pokládá si Tě do trávy

a tichým hlasem 

pohádku vypráví:

„Až sklidíme spolu Tvoje obilí,

zasadíme naše...

Upečem chleba a bude i sladká kaše.

Než se mé vzdušné zámky

usadí na červánky,

sedni si tam, kde má slunce trůn,

já zatím na míru našim snům,

postavím vzdušný dům

Paprsky na kopec jitra šplhají,
nesu Ti dobré ráno…
potichu vkrádám se do sna, zase potají,
vrávorám pohledem stranou,
dívám se na Tvoje pozadí stěn,
visí tam obrazy nahých žen,
jsme tu samy?

Prameny vlasů Ti pramení
z polštáře na ramena,
ležíš tu dokořán světu,
celá rozprostřená,
deru se skrze auru … a peřinu,
tělem přikrývám Tě.
Není Ti zima?

Otevři oči, máš tady něco na talíři,
jasně, lednice zas tolik nenabízí,
kolik si můžeme vzájemně dát…
Máš hlad?

Nesu Ti na zlatym podnose dnešní menu,

bud

Naklepala zlehýnka,

Každý máme svojí krajinu a vzpomínku na to, jak se tam někdo vloudil, prošel nás křížem krážem, pochopil, zůstal a nebo odešel.

Slyším jak sviští biče, vrzaj provazy a chrastí řetězy, ale něha, té je pořád slyšet dost málo, no ne?

     Je o mně (o nás subinkách) všeobecně známo, že občas zlobím nad rámec stanovených hranic a je jasně čitelné, že si tím říkám o to, aby se mi moje pozice důrazně připomněla. Uznávám, že čeho je moc, toho je příliš. Že mě to pak nakonec mrzí, i to je součástí mojí hry „kousek za hranici“, ale nesmí se stát to, že zatímco já si pořád hraju, druhý už odhodil bábovičky. Jestli to některé z Vás, subinek, pomůže, či snad dokonce svědomitě usměrní, házím do placu svoje pomocné subDESATERO.

Měla jsem tu čest, poznat hodně zblízka jeden dominantní pár a kupodivu jim ta Itálie trvá dvacet let. Když jsem jednou Paní česala vlasy, vyprávěla mi o tom, že si potřebuje nutně na pár hodin v kuse zabrečet, ale že si ten post nemůže dovolit. Tak jsem jí objala a ona plakala…, ale já se jí do očí nedívala, pro její pocit DŮLEŽITOSTi. Zašla jsem za Pánem do stájí, měl na sobě boty od hoven a viděla jsem, jak se přede mnou necítí zrovna dobře. A tak jsem se mlčky otočila na patě, abych mu ten pocit DŮLEŽITOSTi dopřála.