Nebe si zabralo zlato roztavené

a na zem vrhá nelítostné biče žhavé lávy.

Kroky jsou těžké, omámeně  unavené,

tělo se vlhce lepí, oči jasem pálí…

Lístek se nepohne, ztěžka se všemu bytí dýchá,

vzduch pomalu se valí,

země jen rozpukaně vzdychá

zeleň i tvorstvo povadá…

 

Náhle se znavené hledí otvírá,

Lidi jsou jako houpačka...

Jdou chvilku cestou přímou,

rázem je prudká zatáčka...

a lidské vědomí je jedna velká neznámá,

bojí se cestou rovnou jít,

snad věci minulé, že si promítá...

raději budou na pochybách dlít,

ze snů se přece tak těžko procitá...

tak proč tedy máme vlastně snít...?

 

Pojď se mnou tančit po obláčcích

a třpytivou vodu přeskakovat zlehka,

po vzdušných duhových můstcích a oblázcích

pak můžeme se do korun majestátných stromů schovat...

a bezstarostně tiše snít ...

Všem hodně štěstí v novém roce...

      Miluji vánoční svátky pro jejich atmosféru, klid a pohodu, pro léta zavedené zvyky...

Tak já to zkusím také, zdali ten tvůj nový systém vůbec funguje, protože na tom pořád sedíš a docela mne zanedbáváš..:-) Ale já ti to prominu, protože to máš fakt hezké..:-)