Sedí naproti mně na pohodlné sedačce. Mezi námi je jen masivní dřevěný konferenční stolek. Klopí oči, je nejistá. Ta tam je její suverenita a i určitý vzdor, který projevovala ještě před necelou hodinkou v kavárně nedaleko domu, kde nyní jsme. Je lehce nahrbená, ramena posunutá dopředu, do očí se mi už nepodívala skoro dvacet minut.