Ahoj, dobrý den, zdravím Vás...

Zkusím začít podle pár bodů a osvětlit Vám, proč tu jsem.

Poslední dobou používám přezdívku Draggie, jsem teenager a ještě chodím na střední školu. Poslední rok se pro mě otevřel nový svět... Svět BDSM a já se v něm ztratila a místy i topila způsobem, který se mi většinou vůbec nechtěl líbit. Už od začátku jsem nepochybovala, jaká je má role... až do nedávna. Zkoušela jsem číst co nejvíce článků, zjistit, co a jak a proč, ale hlavně jak. Neměla jsem potřebu vyhledávat místa, kde bych mohla s někým mluvit na takové úrovni, aby mi to dalo víc. Většinou mi stačili lidé na fetish party, na kterou jsem začala pravidelně chodit a jelikož jsem v té době byla unášena proudem svých emocí a tužeb, nechtěla jsem si připustit, že by některý z mých "Pánů" byl nezkušenější, než já. Píši Pánů v uvozovkách, což je vlastně proto, že většinou jsem doopravdy musela použít uvozovky, abych pochopila některé věci. Přiznám se, že jsem do světa BDSM utekla z mírně sebevražedných - ano, my mladí lidé někdy bereme rozchody jako důvod pro takové hlouposti jako sebevraždu - důvodů, protože jako mnoho lidí jsem slyšela o BDSM jen samé děsivé věci a zápory a spoustu věcí jsem nechápala a chtěla jsem troět za své chyby a za to, jak vztah skončil. Nebudu jmenovat danou fetish party, ale z trochou pomoci od přátel jsem dostala přesně to, po čem jsem toužila. Vyzkoušela jsem si bondáž a jeden (pro mě) krásný kluk, samozvaný Pán, si mě vzal stranou a trochu mě... "zaučil". Nikdy předtím jsem nezažila něco takového a vlastně ani potom ne. Byl to velmi... bolestivý a pozitivní zážitek. Připadalo mi to jako věky a přitom jako jen chvilka. Moje "poprvé" trvalo hodinku a půl. Další den jsme se viděli znovu, ale nebyl to zdaleka takový člověk jako noc předtím. Za uplynulý skororok jsem vyzkoušela několik věcí, řekla bych dost, ale když si procházím výčet, cítím, že je to málo. Přicházím za Vámi a doufám, že neporušuji nějaké pravidlo typu "vstup jen pro zvané" (pokud ano, přijměte prosím moji hlubokou omluvu) a hlavně proto, že jsem v nesnázích a moje zodpovědnost (která, přiznám se, občas dost pokulhává ve škole) mě konečně donutila o pomoc žádat. Do nedávna jsem byla subinka. Věděla jsem přibližně co chci, co mám ráda a byla jsem celkem schopná plnit přání mého protějšku, starat se, udržet si žádané chování. Zlepšovala jsem se a učila jsem se. Před necelým měsícem se však stalo něco - pro mě - šíleného. Po několikaměsíčním přátelství (asi od června) jsme se začaly zase zbližovat s mojí ex a láskou a před necelým měsícem jsme si řekly, že by to možná spolu přece jen šlo (je o něco mladší a v tomto věku to před rokem znamenalo velmi mnoho... já si hledala vztah na déle a ona hodnotila večer podle počtu telefoních čísel... a ona od té doby dospěla) a já byla ten den... jiná. Viděli jsme se hlavně proto, že jsem jí slíbila doprovod na fetish party a ona se sama bála. Ten víkend se naše city opět setkaly a dosáhly vrcholu. A já byla dominantní. Bylo to pro mě něco naprosto nového a nečekaného. Vyrazilo mi to dech snad více, než jí. Nikdy předtím jsem nic takového nedokázala a ani si to nepředstavovala. Nesnila o tom. Nechtěla to, ale nějakým zvláštím způsobem to ve mě probudilo... Něco. Děsila jsem sama sebe a bála jsem se. A od té doby jsem si začala pokládat otázku... Jsem opravdu dominantní? Určitě nejsem... Subinka ve mě touží a touží teď víc, než předtím... Takže... jsem switch? To je vlastně moje dilema... Hledám rady, tipy, porozumění... Jak se zlepšit v tom, být dominantní. Jak z toho nezešílet, když jsem vlastně submisivní a nechávám svoji slečnu žít své sny, své představy.

Předem děkuji za odpovědi, Draggie ^^"