Vše o BDSM

     Tak jsem se po přečtení několika místních článků rozhodla uveřejnit příběh o tom, jak to bylo se mnou. Bavte se, nebo se nebavte, tak jak je vám libo.

      Napřed musím říct, že jsem v tomhle vždycky byla jiná a když ostatní mladé holky objevovaly líbání a něžnosti, já jsem už přemýšlela o kousání do krku a škrábání. V tu dobu jsem si ale myslela, že je to jen výsledek toho,

      "Ahoj Petře, potřebovala bych se s Tebou nutně sejít. Můžeš zítra na oběd?" stálo v sms, která dorazila. Odesílatelkou byla Martina. Už to bylo pár let, co jsme se rozešli. Čas vše urovnal a vycházíme spolu relativně dobře. Ale od té doby jsme se spolu vlastně nesešli. To už musí být něco, že se rozhodla jít se mnou na oběd. Ale co, stejně bych někde obědval, tak proč ne. Potvrdil jsem jí to...

    Ahoj všem,   tak jsem moc ráda, že stránky Sluneční Tvrze opět fungují.

    Věřím, že se tady opět začneme scházet, trošku jsem ztratila o všech povědomí :) Mějte se fajn, krásné léto a někdy se tu určitě potkáme .... 

     Osobně nejsem žádný extrémní nebo vyhraněný typ. Spíše submisivní, ale ne za každou cenu a ne vždy. Bolestivé podněty jsou pro mne příjemné jen v určité míře, jako snad pro každého. Ani nejextrémnějšímu milovníku by se asi nelíbila operace slepého střevy bez analgetik a tak podobně. Mám ráda bolest, ale k uspokojení ji nepotřebuji, takže celkově vzato považuji tyto příjemné činnosti jen za určité zpestření a únik od světa, kde se musím chovat chvíli arogantně a vůdcovsky, chvíli podřízeně.

     Na den ve stylu Femdom se svou Paní jsem se moc těšil. Dle instrukcí jsem měl ke své Dámě přijet již večer před dnem „D“, abych byl následně k dispozici od časných ranních hodin. Jak bylo domluveno, tak se i stalo. 

      Jsem člověk, který v běžném životě, ať již v zaměstnání či v rodině, je nucen se chovat spíše dominantně. Kde se v lidské osobnosti bere ta nepopsatelná touha chovat se občas jinak než je zvykem podle zaběhnutých konvencí? Kde se v mém nitru objevila touha zažít něco nového, neznámého a krásného, těžko definované nutkání sloužit dominantní ženě?

      Jeden student mne požádal, zdali bych na stránky nemohla dát jeho výzvu, kterou  hledá lidi, ochotné zapojit se do výzkumu na výše uvedené téma. Budete-li mít zájem a ochotu mu pomoci, čtěte dál.

     Vážení Tvrzní přátelé,

     Přesně po pěti letech nadešel  ten pravý čas, kdy bych se s Vámi se všemi chtěla rozloučit, protože najednou koukám, že jsem tu taky já, no potěš, tak tu ženskou trochu učešu, provětrám priority, vyselektuju nadbytečné po citech pocity, ložní prádlo i spanking udělátka :) a hrrr, do života! 

Příležitost volá…

     Před pár týdny jsme se tady na stránkách i jinde dohadovali, o co nám jako jde, že udávám na pravou míru to, že někdo kopíruje akci, která pod Sluneční Tvrzí proběhla vloni a je tedy s naší loňskou akcí zaměnitelná a přesto ji my nepořádáme...

Tvrz neorganizuje letos žádný  horský sraz.

Vážení přátelé Sluneční Tvrze, stále jsem dotazována, i od externích přátel, že má být údajně organizována  Open air Horská tvrz - Krkonoše a tak bych ráda všem zajímajícím se podala vysvětlení.

    Když jsem jednoho krásného letního večera brouzdal po tetě Wiki, zaujal mě na odkazu Bdsm fakt, že vlastně ani neexistuje nějaké smysluplné rozřazení submisivních jedinců podle stupňů věrnosti. Že píšu blbost? Uvidíme. Já bych řekl, že jsou tři druhy subinek:

     Ruce se mi klepou nedočkavostí, když  otevírám bránu a zajíždím autem do dvora. Konečně jsem sám! Konečně na mě nikdo nevidí a konečně se můžu věnovat sám sobě! Rychle z auta vyndávám balíčky, které jsem si dnes vyzvedl na poště. Dopoledne jsem odvezl manželku s dětmi na prázdniny k babičce.

     Sumbisivně vzato, mohla bych mávnout rukou nad kdekým a kdejakým názorem na cokoli, ale příležitostně  mě přepadne potřeba hájit svou pozici, přirozenost, svéprávnost, filozofii, postoj, a to v návaznosti na agresivní, úzkoprsé názory psychologujících vanilek - diagnostiků. „Do klece s vámi, úchylové. Vy chudinky blbinký, zamindrákovaný  subinky, to nemáte hrdost?… “.  

Nebe si zabralo zlato roztavené

a na zem vrhá nelítostné biče žhavé lávy.

Kroky jsou těžké, omámeně  unavené,

tělo se vlhce lepí, oči jasem pálí…

Lístek se nepohne, ztěžka se všemu bytí dýchá,

vzduch pomalu se valí,

země jen rozpukaně vzdychá

zeleň i tvorstvo povadá…

Náhle se znavené hledí otvírá,

      Ahoj. Jmenuji se Alena. Je mi 32 let. Pracuji jako profesorka na jednom pražském gymnáziu. Obor Český jazyk, Dějepis. Cítím se atraktivní a zachovalá. Jsem černovláska, postava štíhlá, vysoká asi 165 cm, prsa trojky. Budu upřímná. Na vztahy mám docela smůlu, neboť téměř všichni chlapi, kteří se mi dostali do kalhotek se semnou vyspali a ráno byli ťi tam. Už od puberty mě vzrušovala představa mít pána, se kterým bych žila, on by mě vychovával, ponižoval, trestal, ale také odměňoval. Dal mi mému životu nějaký smysl. Já bych mu splnila jakékoli přání a vždy věrně klečela u jeho nohou. Zatím jsem ale neměla nikdy odvahu Vás hledat. Najdu Vás?